JAK TO CHODÍ NA MISTROVSTVÍ SVĚTA V BEACH VOLEJBALE

Po dovolené v Chorvatsku jsem se doma otočil na podpatku a už to svištěl zpět do Vídně na jeden z mých nejoblíbenějších sportů na focení. Baterky nabitý, skla čistý, vytisknutá akreditace a pas sebou. No, jelikož to bylo tak narychlo, zapomněl jsem na cestovní pojištění eh. Ale free wifi v Mikulově na Shellce mě zachránila a já to vyťukal během pár minut na mém Partners portálu. A náš Fordík na této zastávce nahlásil 150k km. Tak hurá do té druhé 150tky 😉

MS světa je letos ve Vídni na Donauinslu, tak jsem si to dal do navigace a …. dojel jsem úplně jinam 😀 resp asi o 2km vedle. Vjel jsem do turistické pěší zóny pro kolaře a běžce, kam byl vjezd zakázán, ale značka nebyla za keřem vidět. Vypadalo to ale divně, tak jsem to radši otočil a přes appku MS Světa zadal správnou adresu, holt takový vídeňák nejsem jak jsem myslel haha. Ale i tato adresa mě dovedla úplně jinam, resp na parkoviště k metru. Nezbylo než experimentovat, uviděl jsem na mapě malou odbočku přímo z mostu. btw. data už mě vypršela v Chorvatsku, takže nějaké vyhledávání na netu nehrozilo. Je docela hrozný jak jsme dnes závislí na tom, co nám ukazuje mobil.

U odbočky už stál pán ze security, který uměl jen německy, tak jsem mu mával před obličejem vytisknutou akreditací a lámanou němčinou mu říkám, že já tam určitě musím. Po chvilce mě pustil a já dojel k druhému securiťákovi za zatáčkou. Proběhl stejný proces s máváním papíru, a po chvilce jsem zaparkoval.

Nevím jestli je to tím, že je teprv začátek mistrovství, ale lidi mě přišli dost neinformovaní. Následovalo klasické kolečko. Šel jsem k bráně, kde bylo napsáno Accreditation&VIP, tam mě poslali do budky pro akreditaci. Z budky tedy zpět k bráně. Za vchodem se ptám jednoho organizátora na Media Center. Koukl do mapy a nevěděl, šel jsem dál. Našel jsem šipku Media Cafe, no tam se dávalo jen kafe. Tak jsem obešel celý stadion, nikdo nevěděl, až někdo vytáhl speciálně pokreslenou mapu a řekl mě, že musím ven z areálu a jít na loď na Dunaji 😀

Press office na lodi, dobrej luxus 😉 Vešel jsem do lodi a uviděl nápis Photo. To bývá většinou pro nás. Vejdu, místnůstka tak pro 10 lidí, a všude plno harampádí jako DJI Roniny, Drony apod. Zeptám se borca jestli je to tady, ten netuší. Tak jdu ven, dál po lodi, a až na konci je Media Center, paráda. Trochu zpoceněj po takové procházce, ale naštěstí rakušáci se starají, takže je tu supr chlazený box plný nápojů, a salátů.

Vydal jsem se tedy na první, respektive už druhou obhlídku hlavního stadionu a vyfocení zápasu Němek proti Američankám. Dojdu k organizátorovi u brány a říkám: “Kde máme vstup pro foto pozice?”. Borec na mě kouká, a pošle mě na jednu tribunu. Prý: “Tady můžete udělat pár fotek, ale nebuďte tu dlouho”. Díky podobným zkušenostem z historie, mě okamžitě došlo, že borec asi netuší a v takových to případech se nesmíte nechat odbýt. Povídám mu, že my fotíme obvykle z písku ze hřiště, že jsem tisk, a že toto asi nebude to pravé. Borec se prý jde zeptat, ať tam zůstanu. Je tak 36 stupňů, na slunku snad 50 a já stojím a nic. Tak jdu dolů a borec u brány prý, jo tak tudy 😀

Holt klasika 😉 Na hlavním stadionu je to ale ohromná palba, naprosto skvělá atmosféra, vodní děla nachystaný a když pustí hudbu a celý stadion skanduje, nabíhá husí kůže. Skvělá atmosféra. Pokud máte rádi beach volejbal a chcete přijet mrknout, vstup je zdarma a je tu plno atrakcí.

Den nakonec vyšel skvěle i českým volejbalistkám a oba páry dnes vyhrály! Je čas jít se vyspat na zítra 🙂

 

Isabel SCHNEIDER, Victoria BIENECK (GER) versus Emily DAY, Nicole BRANAGH (USA)

Barbora HERMANNOVA, Marketa SLUKOVA (CZE) versus Karen COPE CHARLES, Nathalia ALFARO (CRC)

Kristyna KOLOCOVA, Michala KVAPILOVA (CZE) versus Varapatsorn RADARONG, Tanarattha UDOMCHAVEE (THA)

 

Vienna, Austria – July 29, 2017. Match between Kristyna KOLOCOVA, Michala KVAPILOVA (CZE) and Varapatsorn RADARONG, Tanarattha UDOMCHAVEE (THA) at the FIVB Beach Volleyball World Championships in Vienna.

Vienna, Austria – July 29, 2017. Match between Barbora HERMANNOVA, Marketa SLUKOVA (CZE) and Karen COPE CHARLES, Nathalia ALFARO (CRC) at the FIVB Beach Volleyball World Championships in Vienna.

REKAPITULACE ROKU 2016

Toto je moje první online shrnutí roku, které jsem kdy psal. Včera jsem od pár lidí přečetl jejich souhrn a jelikož to rád čtu, tak jsem se rozhodl napsat své vlastní. alespoň mě to donutí se zamyslet nad tím, jak ten loňský rok proběhl a vyčistí mě to hlavu na 2017. Pojďme se tedy podívat na to,  co vše se v mém fotografickém světě událo 🙂

Vše začalo docela v poklidu, leden byla jako každý rok v plánu Vysočina aréna, biatlon a následně svěťák v běhu na lyžích. To jsem ale netušil že další zimu, čili letošní sezónu to bude v prosinci, a tak jsem jsem tento rok jaksi nestihl akreditaci ehm 😀  Vyzkoušel jsem si, jaké to je fotit v pěkným mrazu a co na to foťák. Po pravdě moc nadšený z toho nebyl. V tiskáči se vám vše pěkně orosí, aby to následně mohlo vše zase zamrznout na dalším závodě. Nic méně jsem neměl to srdce nechat ho na kupě ostatní techniky před dveřmi s jedním security guardem 🙂 Ze závodů jsem si kromě pěkných fotek odvezl i rozbity sklo 24-105, protože jsem ho nechal v kapse u bundy, a jak jsem ji dával na židli, tak to trošku cvaklo o zem. Ups. Jo člověk se pořád učí. Naštěstí to odnesl jen motorek na ostření a ten mi zpravili záhy.

V dubnu mě čekaly dvě premiéry, i když je to neuvěřitelné po všech těch letech, tak jsem šel poprvé fotit tenis a ne jen tak ledajaký ale hned WTA J&T Banka Prague Open, které vyhrála Lucka Šafářová. Tady jsem zjistil, že těch 6 obrázků za sekundu je opravdová hrůza. I když jsem se snažil načasovat záběr přesně na odpal míčku, věřte mi, odpad fotek, kde míček není ani vidět byl obrovský. Ale bylo krásné počasí, sluníčko, a atmosféra skvělá.

Druhá premiéra bylo Rakousko a RedBull Air Race. Občas to sleduji v TV, ale naživo je to naprostá bomba. A to nemluvě o pohostinství v press centru, které RedBull opravdu umí. Při závodu mají piloti vždy dva přelety a vy si můžete pohrát krásně s panningem. Jediné co, tak tam začala být strašná kosa. Ale vevnitř se to dalo.

V květnu jsme se s Olympijským výborem už začali domlouvat na Olympiádě a nervozita vzrůstala. První olympiáda. Byl to splněný sen, ale jak se na ni připravit? Naštěstí mě pomohl Dave Black, kterému moc díky za ochotu a rady, které mi dal. Hodně mě pomohl se základními logistickými, technickými i praktickými radami jak to na Olympiádě chodí. Je to krásný příklad toho, co u nás trošku chybí. Ve fotografii u nás hodně lidí rádo kritizuje, ale najít takové, co vám od srdce rádi s čímkoliv pomohou, nebojí se odhalit svoje know-how a nic za to nechtějí, moc není. Byl to i jeden z aspektů proč jsem začal psát blog. Já jsem jedním z těch co rádi věci sdílejí, radí, a nikdy jsem to neviděl jako problém nebo konkurenční risk. Doufejme, že se to u nás bude objevovat čím dál častěji.

Čekání na RIO jsem si zpestřil další premiérou a to byla rytmická gymnastika Tart Cup v Brně. Před každou takovou premiérou si najdu profi fotky od jiných fotografů a hledám inspiraci na zajímavé záběry. Narazil jsem na Ulricha Faßbendera. Ten fotí primárně gymnastiku a je v tom naprosto skvělý. Spojil jsem se s nim na Facebooku a když jsme se potkali v Brně, byla to skvělá příležitost se od něj něco naučit. Vzal mě hned do zákulisí a ukazoval, které gymnastky jsou medailové kandidátky a co a jak je dobré fotit. Zachránil mě i po technické stránce, fotil Canonem a mě se po letech stalo to, co si nikdo nepřeje. Obě baterie do foťáku byly na 30% a já je zapomněl nabít a nabíječka zůstala doma. Tak jsem ho poprosil a nabil u něj. Vivat Canon 😀 Co mě překvapilo na rytmické gymnastice byl počet záběrů, ja cvakal hned vedle Ulricha, často přesně podle něj, no a po 2 hodinách, jsem mel přes 8000 fotek. Byl to šrumec. Nikdy jsem tento sport v TV extra nesledoval, ale naživo to má opravdu poetické něžné kouzlo a je to krása to sledovat.

Americký fotbal u nás pokračoval další sezónou a tak jsem strávil pár chvil na Aligátorech, kteří byli přesunuti do nižší divize a naprosto tu kralovali. Čekalo nás hned několik brněnských derby s Pitbulama. Uvidíme jak to bude v 2017. Nejspíš se to zase nějak přehází, nic méně respekt všem co ten sport dělají i v podmínkách, které u nás tomuto sportu moc nepřejí.

V červnu mě konečně přišla nová 1Dx Mark II a hned jsem ji vzal na křest přímo do ringu na Fusion RingFight FN6. Tož to byla úplně jiná. 14 snímků za sekundu jsem si neskutečně užíval, až tak moc, že mi došla v půlce karta 😀 Nezbylo než vytáhnout menší druhou, přepnout na JPG a valit dál. Supr zážitek i super fighty.

V srpnu přišlo Rio a o tom se tu ani snad nebudu rozepisovat, je to tu vše na blogu, takže mrkněte, kdo chcete podrobnosti. Spíš je zajímavé, co mi to přineslo. Hlavně spoustu nových přátel, ať už mezi sportovci nebo fotografy. Seznámil jsem se s japonským překladatelem co žije v Sao Paulu, s kanadskou fotografkou rugby, pokecal s Joe Mc Nallym, strávil supr chvíle s Jeffem Cablem, seznámil se s dalšími českými fotografy co jezdí na olympiády, udělal si přátele v Canonu i českém olympijském výboru, a sežral kus svíčkové z brutvanu Krpošovi 😀 Zjistil jsem, že je to opravdu solidní makačka, kde nemáte chvilku oddechu, ale taky hodně vděčná práce, při pohledu na fotky, které zachytíte. A hlavně jsem fotil sporty, ke kterým bych se dostal možná až v příštích letech a to v té nejvyšší možné kvalitě atletů.

Po olympiádě přišel klasický emocionální pád, Rio bylo tak skvělé, že se mě snad ani nechtělo už nic jiného fotit. Naštěstí jsem dostal příležitost nafotit pár turnajů Sazky Olympijského Víceboje pro žáky 1-5 tříd spolu s Šárkou Kašpárkovou, Honzou Kufem, Tomášem Vernerem a opravdu to byla radost zase fotit. Ty úsměvy a nadšení dětí vám hned připomenou, jak je sport úžasný, i když je to jen běhaní mezi kužely, nebo válení kotoulů. Všem co se tomuto projektu věnují hluboce smekám.

Co se týče ostatních aktivit, na microstock fotobanky jsem nijak extra nepřispíval, nic méně pořád vynášely nějaké drobné. Rozhořel se tu boj mezi Shutterstock a Adobe Stock, kteří koupili Fotolii, na příští rok tam asi přesunu pár stovek fotek a uvidíme jak to půjde. Moje agentura World Sports Images, byla poprvé zisková, jupí 😀 a možná se v roce 2017 rozroste o další fotografy. Portfolio jsem si jako obvykle předělal hned 2x tuším. Jen abych vše zas předělal v 2017, ale jak říká moje žena, tebe to prostě baví 🙂 Pohrál jsem si se Snapchatem, hlavně v Riu, a dalšími novými aplikacemi. Koupili jsme konečně nový byt, kde se bude dát fotit.

Ale stejně mám pocit, že jsem nestihl spoustu věcí, které jsem chtěl vyzkoušet. Nezbude než udělat plán na 2017 🙂 A už jsem na tom začal pracovat. Přišla čistka, ale o tom zas příště 🙂