JAK PŘEDĚLAT WORDPRESS NA ZABEZPEČENÉ SSL (HTTPS)

Chtěli byste si zabezpečit svůj blog nebo stránky SSL certifikátem a vůbec netušíte jak? No já byl na tom úplně stejně ještě před týdnem. Když v roce 2014 Google oznámil, že zabezpečené weby přes SSL (HTTPS) bude preferovat, pořád mi to leželo v hlavě a říkal jsem si, že to jednou musím udělat. Konečně přišel ten čas a já se do toho pustil. Dobrá zpráva je, že to zabere opravdu jen pár minut. Ale pojďme pěkně popořadě.

Rozdíl mezi HTTP a HTTPS

HTTP (anglicky HyperText Transfer Protokol) je laicky řečeno způsob, jakým webový prohlížeč (který máte teď před sebou) komunikuje se vzdáleným počítačem (serverem). Tato komunikace je však otevřená a přenášené informace může po cestě mezi Vámi a serverem kdokoliv číst, včetně hesel a dalších citlivých údajů, které vyplníte ve formulářích.

HTTPS (Hypertext Transfer Protocol Secure) je nadstavba síťového protokolu HTTP, která umožňuje zabezpečit spojení mezi klientem (např. webovým prohlížečem) a serverem před odposloucháváním, podvržením dat a umožňuje též ověřit identitu protistrany.

Co s tím má společný SSL certifikát?

SSL certifikát je základním kamenem pro HTTPS zabezpečení komunikace mezi webovým prohlížečem a serverem. Při zahájení komunikace si obě strany vymění své veřejné klíče, které jsou podepsány důvěryhodnou certifikační autoritou (CA).

Sice je možné si takový SSL certifikát digitálně podepsat sám, ovšem takový certifikát je považován za nedůvěryhodný a při přístupu na webovou stránku zabezpečenou takovým SSL certifikátem je uživatel odrazen na stránku vstoupit varovným hlášením v prohlížeči.

Aby taková situace nenastala, potřebujeme důvěryhodný SSL certifikát, který je digitálně podopsaný důvěryhodnou certifikační autoritou. Mezi nejznámější a celosvětově uznávané certifikační autority patří GeoTrust, Thawte, COMODO, Trustwave, RapidSSL a prestižní Symantec (dříve VeriSign).

Jsem paranoidní?

Já jsem jeden z těch co určitě paranoidní není. Proč jsem se tedy rozhodl zabezpečit stránky? Jedním z důvodů bylo už zmíněné rankování googlem, i když Google zmiňuje pouze 1% dopad. Poté i fakt, že lidé zadávají svoje osobní informace jako jméno, email do formuláře případně se přihlašují k odběru blogu. WordPress sám o sobě je náchylný k cyber útokům, tak i to byl důvod. No a nakonec jsem zjistil, že to není tak drahé.

Jaký SSL certifikát vybrat?

Jakmile jsem se dostal do fáze, kdy jsem začal googlit “kde koupit SSL certifikát”, spustila se na mě lavina informací. A vyznat se v ní není opravdu tak jednoduché. Můj instinkt byl, jít na certifikační autority přímo, tam se mě ale protáčely panenky nad cenami. Tak jsem šel na resellery a tam zas ceny byly strašně nízké, až jsem myslel, že je to podvod. No ale ono to naštěstí tak je. Takže pak už zbývalo se jen vyznat v pojmech.

Důvěryhodné SSL certifikáty se dělí do tří kategorií podle jejich úrovně a způsobu ověření. Od náročnosti ověření se pak samozřejmě odvíjí i cena samotného SSL certifikátu, které musí certifikační autorita před vystavením důvěryhodného certifikátu provést.

DV (Domain Validation) — SSL certifikáty s ověřením vlastníka domény – nejlevnější, moje volba
OV (Organization Validation) — SSL certifikáty s ověřením organizace (firmy nebo jiné instituce)
EV (Extended Validation) — tzv. rozšířené ověření – známý zelený řádek, který vidíte např. na internetbance apod.

DV certifikát pořídíte na 3 roky za cca 550Kč. A jediné co musíte rozhodnout ještě je rozsah certifikátu. Pokud používáte jen jednu doménu (např. petrtoman.com, www.petrtoman.com) nic neřešíte. Pokud máte i subdomény (news.vasedomena.com, blog.vasedomena.com apod.) musíte si pořídit Wildcard SSL certifikát.

Výběr CA

Posledním rozhodnutím bylo, od které firmy si to koupit a od jaké Certifikační Autority. Na výběr je toho opravdu hodně. Já se nakonec rozhodl pro SSLS.cz a COMODO jako CA. Comodo je celosvětově známá a s certifikátem nebyl problém. Vybral jsem si variantu EssentialSSL. Pokud zvažujete přechod na HTTPS, tak z vlastní zkušenosti tyto firmy můžu doporučit. A pokud kliknete přímo na tento affiliate link, podpoříte mě a tento blog v dalším psaní. Díky.

Instalace SSL certifikátu

Samotná instalace se pak ve většině případů provádí v nastavení vašeho hostingu. Mě běží wordpress na mém vlastním, a mám u domény přímo možnost zabezpečení přes SSL. Stačí vygenerovat CSR, které se pak použije při generování certifikátu, to bylo v nastavení možné a pak po obdržení certifikátu ho tam  jen vložíte.

Vše se tvářilo ok, nic méně web pořád neukazoval HTTPS. Díky podpoře jsem zjistil, že ještě musím změnit linky ve WordPressu. To uděláte v nastavení adres přímo ve WP.

Doufám, že vám tento návod pomohl, a vzhůru do světa zabezpečeného webu.

NOVOROČNÍ ČISTKA A ZÁLOHOVÁNÍ FOTEK

Se začátkem roku jsem se pustil do úklidu. Je potřeba se toho nebát, tak jako paní co jsem zachytil v Riu, která metla kaluže vody přímo k elektrickým rozvodům. Co nás nezabije to nás posílí. 😉 První na řadu přišly všechny moje předplatné. Je to hrůza, co člověk přes rok posbírá. Takže jsem začal procházet služby a weby, kam jsem po nějakou dobu nechodil, nebo je moc nevyužíval. Netflix, Zenfolio, Google, Smugmug, Amazon, Adobe, Squarespace všude platíte drobné $, ale když se to sečte je toho dost.

Rozhodl jsem se věnovat všechnu pozornost jen tomuto blogu, a tak jsem zrušil Squarespace, kde jsem měl portfolio, a přesunul vše i blog na hlavní adresu www.petrtoman.com. To se neobešlo bez komplikací, neboť při přesunu souborů na serveru, se mi WordPress samozřejmě celý bloknul a nešel opravit ani přes databázi. Takže mě čekala celá WP re-instalace. Naštěstí po instalaci stačilo změnit config a nechat obsah + pár drobných úprav a bylo to. (ale zabralo to asi 5 hodin 🙂 . Kdyby s tím chtěl někdo poradit klidně písněte.

No nový rok je i dobrá otázka, jestli máte zazálohavané všechny fotky, aby jste nedopadli jak jedna známá fotografka, o které se teď psalo. Tu přes vánoce vykradli a 8 let její práce bylo pryč. Pokud teď cítíte takové to nepříjemné chvění, že vaše fotky jsou na jednou disku v počítači a nikde jinde, popřemýšlejte o záloze.

Stačí následovat základní pravidlo 3-2-1. Tzn. mít 3 kopie každé fotky, 2 na separátních discích a 1 mimo domov. Mimo domov může klidně znamenat cloud, nebo v práci ve skřínce.

Nicméně disk ve skříňce se hůř udržuje sesynchronizovaný a pokud je ve stejném městě, nepomůže vám to při tsunami (ehm) nebo bombě…no ale to už je spíš pro paranoiky. Ale zajímavá myšlenka.

Zde je tedy moje aktuální řešení co používám:
1 – První kopie v počítači
2 – Druhá kopie na externí NASce (Seagate + Apple TimeCapsule)
3 – Třetí kopie:
– publikovaných sportovních fotek na worldsportsimages.com (Zenfolio)
– soukromých fotech – google drive/photos, smugmug.com
4 – Čtvrtá kopie všechny fotky jsou na Crashplan.com (zkoušel jsem Google Drive na placeném G Suite, ale nerozumí si se 100k fotkami a TBajty dat). Synchronizace na Crashplan, který jsem začal používat až nyní, ještě potrvá týden a půl, ale poté už budu klidný.

Jak jste na tom vy? Zálohujete pravidelně?

 

REKAPITULACE ROKU 2016

Toto je moje první online shrnutí roku, které jsem kdy psal. Včera jsem od pár lidí přečetl jejich souhrn a jelikož to rád čtu, tak jsem se rozhodl napsat své vlastní. alespoň mě to donutí se zamyslet nad tím, jak ten loňský rok proběhl a vyčistí mě to hlavu na 2017. Pojďme se tedy podívat na to,  co vše se v mém fotografickém světě událo 🙂

Vše začalo docela v poklidu, leden byla jako každý rok v plánu Vysočina aréna, biatlon a následně svěťák v běhu na lyžích. To jsem ale netušil že další zimu, čili letošní sezónu to bude v prosinci, a tak jsem jsem tento rok jaksi nestihl akreditaci ehm 😀  Vyzkoušel jsem si, jaké to je fotit v pěkným mrazu a co na to foťák. Po pravdě moc nadšený z toho nebyl. V tiskáči se vám vše pěkně orosí, aby to následně mohlo vše zase zamrznout na dalším závodě. Nic méně jsem neměl to srdce nechat ho na kupě ostatní techniky před dveřmi s jedním security guardem 🙂 Ze závodů jsem si kromě pěkných fotek odvezl i rozbity sklo 24-105, protože jsem ho nechal v kapse u bundy, a jak jsem ji dával na židli, tak to trošku cvaklo o zem. Ups. Jo člověk se pořád učí. Naštěstí to odnesl jen motorek na ostření a ten mi zpravili záhy.

V dubnu mě čekaly dvě premiéry, i když je to neuvěřitelné po všech těch letech, tak jsem šel poprvé fotit tenis a ne jen tak ledajaký ale hned WTA J&T Banka Prague Open, které vyhrála Lucka Šafářová. Tady jsem zjistil, že těch 6 obrázků za sekundu je opravdová hrůza. I když jsem se snažil načasovat záběr přesně na odpal míčku, věřte mi, odpad fotek, kde míček není ani vidět byl obrovský. Ale bylo krásné počasí, sluníčko, a atmosféra skvělá.

Druhá premiéra bylo Rakousko a RedBull Air Race. Občas to sleduji v TV, ale naživo je to naprostá bomba. A to nemluvě o pohostinství v press centru, které RedBull opravdu umí. Při závodu mají piloti vždy dva přelety a vy si můžete pohrát krásně s panningem. Jediné co, tak tam začala být strašná kosa. Ale vevnitř se to dalo.

V květnu jsme se s Olympijským výborem už začali domlouvat na Olympiádě a nervozita vzrůstala. První olympiáda. Byl to splněný sen, ale jak se na ni připravit? Naštěstí mě pomohl Dave Black, kterému moc díky za ochotu a rady, které mi dal. Hodně mě pomohl se základními logistickými, technickými i praktickými radami jak to na Olympiádě chodí. Je to krásný příklad toho, co u nás trošku chybí. Ve fotografii u nás hodně lidí rádo kritizuje, ale najít takové, co vám od srdce rádi s čímkoliv pomohou, nebojí se odhalit svoje know-how a nic za to nechtějí, moc není. Byl to i jeden z aspektů proč jsem začal psát blog. Já jsem jedním z těch co rádi věci sdílejí, radí, a nikdy jsem to neviděl jako problém nebo konkurenční risk. Doufejme, že se to u nás bude objevovat čím dál častěji.

Čekání na RIO jsem si zpestřil další premiérou a to byla rytmická gymnastika Tart Cup v Brně. Před každou takovou premiérou si najdu profi fotky od jiných fotografů a hledám inspiraci na zajímavé záběry. Narazil jsem na Ulricha Faßbendera. Ten fotí primárně gymnastiku a je v tom naprosto skvělý. Spojil jsem se s nim na Facebooku a když jsme se potkali v Brně, byla to skvělá příležitost se od něj něco naučit. Vzal mě hned do zákulisí a ukazoval, které gymnastky jsou medailové kandidátky a co a jak je dobré fotit. Zachránil mě i po technické stránce, fotil Canonem a mě se po letech stalo to, co si nikdo nepřeje. Obě baterie do foťáku byly na 30% a já je zapomněl nabít a nabíječka zůstala doma. Tak jsem ho poprosil a nabil u něj. Vivat Canon 😀 Co mě překvapilo na rytmické gymnastice byl počet záběrů, ja cvakal hned vedle Ulricha, často přesně podle něj, no a po 2 hodinách, jsem mel přes 8000 fotek. Byl to šrumec. Nikdy jsem tento sport v TV extra nesledoval, ale naživo to má opravdu poetické něžné kouzlo a je to krása to sledovat.

Americký fotbal u nás pokračoval další sezónou a tak jsem strávil pár chvil na Aligátorech, kteří byli přesunuti do nižší divize a naprosto tu kralovali. Čekalo nás hned několik brněnských derby s Pitbulama. Uvidíme jak to bude v 2017. Nejspíš se to zase nějak přehází, nic méně respekt všem co ten sport dělají i v podmínkách, které u nás tomuto sportu moc nepřejí.

V červnu mě konečně přišla nová 1Dx Mark II a hned jsem ji vzal na křest přímo do ringu na Fusion RingFight FN6. Tož to byla úplně jiná. 14 snímků za sekundu jsem si neskutečně užíval, až tak moc, že mi došla v půlce karta 😀 Nezbylo než vytáhnout menší druhou, přepnout na JPG a valit dál. Supr zážitek i super fighty.

V srpnu přišlo Rio a o tom se tu ani snad nebudu rozepisovat, je to tu vše na blogu, takže mrkněte, kdo chcete podrobnosti. Spíš je zajímavé, co mi to přineslo. Hlavně spoustu nových přátel, ať už mezi sportovci nebo fotografy. Seznámil jsem se s japonským překladatelem co žije v Sao Paulu, s kanadskou fotografkou rugby, pokecal s Joe Mc Nallym, strávil supr chvíle s Jeffem Cablem, seznámil se s dalšími českými fotografy co jezdí na olympiády, udělal si přátele v Canonu i českém olympijském výboru, a sežral kus svíčkové z brutvanu Krpošovi 😀 Zjistil jsem, že je to opravdu solidní makačka, kde nemáte chvilku oddechu, ale taky hodně vděčná práce, při pohledu na fotky, které zachytíte. A hlavně jsem fotil sporty, ke kterým bych se dostal možná až v příštích letech a to v té nejvyšší možné kvalitě atletů.

Po olympiádě přišel klasický emocionální pád, Rio bylo tak skvělé, že se mě snad ani nechtělo už nic jiného fotit. Naštěstí jsem dostal příležitost nafotit pár turnajů Sazky Olympijského Víceboje pro žáky 1-5 tříd spolu s Šárkou Kašpárkovou, Honzou Kufem, Tomášem Vernerem a opravdu to byla radost zase fotit. Ty úsměvy a nadšení dětí vám hned připomenou, jak je sport úžasný, i když je to jen běhaní mezi kužely, nebo válení kotoulů. Všem co se tomuto projektu věnují hluboce smekám.

Co se týče ostatních aktivit, na microstock fotobanky jsem nijak extra nepřispíval, nic méně pořád vynášely nějaké drobné. Rozhořel se tu boj mezi Shutterstock a Adobe Stock, kteří koupili Fotolii, na příští rok tam asi přesunu pár stovek fotek a uvidíme jak to půjde. Moje agentura World Sports Images, byla poprvé zisková, jupí 😀 a možná se v roce 2017 rozroste o další fotografy. Portfolio jsem si jako obvykle předělal hned 2x tuším. Jen abych vše zas předělal v 2017, ale jak říká moje žena, tebe to prostě baví 🙂 Pohrál jsem si se Snapchatem, hlavně v Riu, a dalšími novými aplikacemi. Koupili jsme konečně nový byt, kde se bude dát fotit.

Ale stejně mám pocit, že jsem nestihl spoustu věcí, které jsem chtěl vyzkoušet. Nezbude než udělat plán na 2017 🙂 A už jsem na tom začal pracovat. Přišla čistka, ale o tom zas příště 🙂

 

JAK BYLO V RIU?

Je to skoro měsíc a půl co skončila Olympiáda v Riu, a od chvíle co jsem přiletěl, jsem odpovídal skoro každý den na otázku “Jak bylo v Riu?” 🙂 Pro mě i po měsíci je radost o tom vykládat komukoliv koho potkám. Zážitků je tolik, že většinou zůstaneme stát na ulici aspoň 40min a stejně se jen lehce dotknu toho, co jsem tam zažil. A tak jsem si řekl, že by bylo dobré to v krátkosti sepsat pro všechny z vás, které jsem ještě nepotkal.

Rio bylo super! O tom žádná. Pro sportovního fotografa, je to jak vánoce pro malý děcko. Dostanete tolik dárků, že se v nich válíte zasypaní po krk. Já se denně válel v nepřeberném množství sportů, které zrovna běžely, a mohl vybrat co budu fotit. Není to jako u nás, kdy čekáte na nějaký mezinárodní šampionát jednou za rok. Tady je to na denním pořádku a v takovém množství, že je vám až líto, že to nestíháte vše.

I když víte, že se musíte vyspat, aby jste fungovali, každé ráno jsem vstával s pocitem, že mi něco utíká. Program byl nadupaný. Je to zvláštní, ale absolutně jsem neměl chuť si ráno sednout, dát si v klidu čaj a snídani, popřemýšlet co budu dnes dělat a takové to lelkování po ránu. Prostě jsem vyčistil zuby, oblíkl, sbalil batoh, kšiltovku, akreditaci, klíč a valil hned ven na zastávku. Pravda v pekárně jsem se po cestě občas zastavil a za ty 4 týdny snad i třikrát/čtyřikrát poseděl, ale to jen v případě, že jsem šel na sport který začínal v 10:00. Jinak vůbec, sprint na bus, a hurá do MPC pro objektiv, a šup na plac. Bylo to prostě úžasný.

Druhé vánoce zažijete u stánku Canon CPS. Nejen že vám vyčistí a zkontrolují vaši techniku zdarma, navíc si můžete půjčit jakýkoliv foťák, včetně třeba nové 1DX Mark II a k tomu i několik skel. A to zde mluvím o objektivech, nad kterýma většina fotografů včetně mě, slintá dodnes, jako třeba 400m 2.8, 200-400 f4 s vestavěným telekonvertorem apod. První den jsem k pultu šel trošku stydlivě, no a za pár dní, jsem si to vyzvedával jak rohlíky 🙂 Kdybych si měl ze všech skel vybrat jedno pod stromeček, bylo by to 200-400. Ta flexibilita záběrů které máte od 200-560mm je naprosto perfektní a bylo vidět, že hodně fotografů si toto sklo oblíbilo.

Co se bezpečnosti týče, tak i když se toho hodně napsalo a všichni jsme se z počátku trochu obávali jak to bude, můžu říct, že vše proběhlo úplně v klidu. Slyšel jsem od novinářů o pár incidentech a mám vyfocený seznam ukradené techniky, který visel v Canonu, nic méně, většinu času jsem strávil v clear zóně, kde se cítíte naprosto ok. Všude jsme procházeli kontrolami a rentgenami batohů, někdy i několikrát denně. Mimochodem na další olympiádu jedině s plastikovým páskem! 🙂  A vojáci a policisté téměř na každém rohu. Z vojáků u našeho baráku šel respekt sám o sobě. Kde jinde vidíte 4 týpky, kdy jeden má v ruce AKčko, další brokovnici a další granátomet. Jo a za nimi stál na gaziku borec s takovým tím těžkým kulometem z Ramba. To se je pomalu bojíte i vyfotit 😀 Jediné místo, které jsem neměl rád byla zastávka media busu na Copacabaně, muselo se jít 2 bloky směrem od pláže a bylo to na veřejném místě. Tam se fakt necítíte, s technikou za milion na krku. Sám jsem ale nikdy nešel, a na zastávce byli další reportéři, takže určitý pocit bezpečí byl.

Rio samo o sobě vypadá na jednu stranu idylicky, pláže, oceán, krásné podnebí. Na druhou stranu té chudoby je tu strašně moc. Původně jsem myslel, že je pouze v těch favelách, ale časem zjistíte, že je to skoro na každém rohu. Ale jsou zde i místa naprosto luxusní, s shopping mallem s nejznámějšími módními značkami. Je to prostě mixka, kde žije 6,5mil lidí.

No a nebyl bych to já, kdyby se mi nepřihodilo pár příhod 😀 Tak jen v krátkosti. Monopod co jsem si koupil měsíc před olympiádou jsem zapomněl hned druhý den v autobuse, takže ty těžký 400mm hovada jsem celou dobu držel v ruce. 😀 Pak jsem nastupování vítězů na stupínky fotil bez karty ve foťáku, protože jsem se snažil co nejrychleji dodávat fotky a nechal ji ve čtečce (dnes už jsem si to radši v menu zakázal 🙂 ) 😀 Naštěstí jsem si toho všiml než se dávaly medaile. Jednu kartu ze zahajovacího ceremoniálu jsem celou nechtěně smáznul, a musel fotky obnovit až doma 😀 U jednoho vyhlašování mě došlo místo na kartě 😀 naštěstí byl druhý foťák. 😀 Celou dobu jsem měl puchýře jak na prstech u nohy tak patě. 😀 Na Macbook Pro mě přestala jet klávesnice a trackpad, musel jsem jít do obchodu koupit portugalskou externí 😀 No a pár ještě veselých příhod z natáčení tam bylo. Ale to bychom tu byli ještě dlouho 😀

A největší zážitek? Pro mě jednoznačně možnost fotit atlety jako Michael Phelps, Usain Bolt, všechny možné tenisové hvězdy a sporty, ke kterým bych se v Brně asi ani nedostal. A hlavně ta atmosféra a euforie se na vás line ze všech míst. Je to prostě svátek sportu, a pro mě splněný sen.

ADEUS RIO, OBRIGADO!

Tak je to tu, poslední den v RIU. A náš #czechteam čekala poslední mise. Závod horských kol mužů. Měli jsme tam Jaroslava Kulhavého, Jana Skarnitzla a Ondřeje Cinka. To by bylo aby to necinklo. Na tento závod jsem nemusel vstávat, začínal až 12:30, naprosto ideální. Já si totiž dal večer u Canonu vyčistit oba foťáky a objektivy, ať to vezu domů čisté. Hodně se tu prášilo, písek, pořád jsem to tahal po všech čertech, tak jsem toho musel využít. Musím poděkovat firmě Canon za servis co nám všichni poskytovali. Bylo to úplně super, ne jen že byli velmi ochotní a milí, ale nikdy jim nechyběl objektiv co jsem zrovna potřeboval, tedy až na 6kilo, těch měli poskrovnu, a vůbec prostě odvedli perfektní servis.

Když jsem si šel kolem 10 ráno vyzvednou vyčištěné věci, ještě to nebylo hotové, protože den před koncem, si to nechali vyčistit skoro všichni 😀 tak jsem byl maličko, ale opravdu jen maličko nervózní, protože vím, že to stihnou do další hodinky. Nakonec to vyšlo a já utíkal na autobus do Deodora. Tam jsem dorazil asi 3min po startu, no škoda, ale dřívější spoj prostě nešlo stihnout. Rozhodně bylo ale více času udělat fotky i podél trati než včera. Tedy kdyby všude nebyly davy lidí. Kupodivu po cestě jsme nenašli žádné foto pozice a tak jsme se tlačili mezi diváky, pro které bylo nejcennější, když cyklisti odhodili láhev. To byly solidní třenice o to kdo ji dostane 😀

Už během závodu bylo jasné, že pokud se nic nestane dosáhne Jarda na medaili, jen se nevědělo na kterou. Ta trať je docela velká a dlouhá, a vy se musíte dobře rozmyslet, kdy se vydáte na cestu zpět, abyste stihli dojezd do cíle. Tak jsme dvakrát přešli trať, nafotili něco na kamenech a v občerstvovací stanici, a pak zas rychle zpátky. Kompletně ze mě lilo, protože to vypadalo večer na bouřku a bylo dusno a vlhko. Objektiv, opět 200-400mm, jsem v ruce držel nad hlavami diváků a to tomu ještě přidalo 🙂 Dal jsem si fóra a tak jsem stihl ještě jeden průjezd Jardy do posledního kola. Dobrý moment na panning a trošku dynamiky.

Vše jsem si pečlivě nachystal. Oba foťáky na zábradlí, a jak projížděl cílovou páskou, přitáhl jsem si ho dlouhým sklem (přepnuto na 560mm) a jak se blížil rychle jsem zvedl druhý foťák s 70-200mm a nastavenou 1/25s. No musíte být fakt rychlí, protože se jen mihne a je fuč. Měl jsem jeden pokus a fotka vyšla, mohla být trošku ostřejší, ale i tak z ní mám radost.

Pak už následoval dojezd do cíle a modlení. Proč modlení? Protože 50m před námi byli fotografové z poolu, kameraman a vítěz. Ti všichni vám lezou do záběru, obzvlášť když Jarda dojížděl na druhém místě. Štěstěna nám ale přála a když byl před cílem všichni se rozestoupili a já měl čistý výhled, nádhera.

Před vyhlášením a medailemi, jsme se všichni včetně poolu seřadili na cílovou rovinku, a čekali. V tento moment je nejdůležitější vědět, na které straně je bronz a stříbro. Je dost velký rozdíl jestli máte vašeho atleta na přímo nebo trochu z boku. Už jsem si ale zvykl a okamžitě jsem byl s ostatníma na levé straně, z našeho pohledu 🙂 Bylo nás tam strašně moc a postupně fotografové začali podávat mobily foto manažerovi, ať nás vyfotí. Pro většinu to bylo poslední focení a byla i pak cítit taková přátelská atmosféra mezi všemi, oproti mnohdy ostrým loktům 🙂 Já jsem nadiktoval kolegovi vedle mě (Guy Rhodes) email, a on mě to hned po závodu poslal. Super památka. Po medailích jsme musel poslat fota  a spokojeně šel na bus domů. Říkal jsem si v klidu se sbalím a je.

No, to by ale nebyla Olympiáda, kdyby se něco nesemlelo. Když jsem odcházel z tiskáče, všiml jsem si dvou nepřijatých hovorů od Báry z ČOV. Zavolal jsem a poprosila mě o nafocení Jardy v Českém domě. Já slíbil, že to udělám a začal jsem přemýšlet jak. Na transfer byly sice asi 3 hodiny, ale peníze jsem už utratil a tak jsem doufal, že nebude problém platit taxík kartou. To takový problém nebyl, jako to, že když jsem přišel domů, chtěl jsem si vybalit věci z báglu, a vzít si jen foťák a blesk, to kdyby mě přepadli v taxíku, ať o moc nepřijdu. I tak tu holt musíte přemýšlet. No ale co se nestalo, venku zuřil docela vichr, a jak jsem vešel do bytu, tak asi za minutu vypnuli v celé Barre proud. Nevím či blesk nebo vítr, ale při pomyšlení, že jsem byl minutu před tím ve výtahu do 12 patra. No mohl jsem tam strávit pěkný večer. 😀

Z venku šlo ještě trošku světla, rozuměj, viděl jsem obrysy a stíny a to bylo tak vše. Tak jsem po tmě jsem vybalil calý bágl a dal tam foťák. Mobilem jsem svítit nechtěl, protože měl 20% baterky, a já věděl, že ho budu potřebovat na mapy a taxík. Když už jsem byl na odchodu, nedalo mě to a říkal jsem si, zkus radši něco vyfotit, jestli je foťák ok a máš vše. Tak jsem ho vytáhl znovu z batohu a ejhle 😀 Po tmě jsem tam nasadil fisheye místo standardního 24-105mm. No to by byl dobrej průser 😀 Není nad to věci několikrát překontrolovat.

Za pěkného deště jsem pádil k hotelu naproti, odkud mě zavolali taxík. Od tud ty taxíky jsou ok, horší je to od českýho domu, protože ty chytáte na ulici, a nevíte na koho natrefíte. V českém domě to Jarda oslavil, pivo si už radši donesl, další dal na ex na pódiu a pak si natočil své vítězné. No dneska bude veslo 😀 Já dofotil a utíkal na taxík a doufal, že chytnu nějakého co bude ok. Přeci jen je poslední den, a do teď jsem to přežil 🙂

Dojel první, ten na kreditku zakroutil hlavou, tak jsem chytl druhého a ten na to

nic neřekl, ale pořád gestikulovala mluvil protugalsky. Nevěděl jsem co se děje, až jsem pochopil, že chce vědět, kam mě má hodit a že kreditky má. Uff. Ok tak jedem, vzal to oklikou, protože park je pořád uzavřený pro taxíky. Ta oklika byla i lesem bez světel, pak chudinskou čtvrtí, no člověk se fakt moc necejtí. Když jedete kolem normální čtvrti cítíte se ok, ale tu nebylo zhola nic a na chvíli ani mobilní signál. Ale nakonec mě dovezl a i když za dráž, rádi zaplatíte za to, že jste bezpečně doma. Ono těch historek co se tu mezi novináři povídají o tom co se ostatním stalo a co se v mediích většinou nedočtete je docela dost. A ukradený seznam věcí co je vylepený u Canonu na stěně, vám moc jistoty nepřidá. No ale pojďme dál, ať mí rodiče až to budou číst si nervou vlasy hrůzou na hlavě 😀

Strašně to uteklo, když jsem se vracel a díval se na domy okolo a vzpomněl si, jak jsem to tu poprvé před čtyřmi týdny viděl a měl z toho trochu nahnáno, tak teď jsem si připadal skoro jak doma a bylo mě líto, že jsem toho tady hodně nestihl. Na to si ale během Olympiády prostě zvyknete. Nebyl jsem na finále fotbalu, beach volejbalu ani basketu a několik dalších sportech jako pozemní hokej, badminton (promiň Joli 🙂 ), zápas a další prostě nešlo stihnout. Ani cukrovou homoli jsem nedal. Hodně věcí proto, že to bylo daleko a trasnfery trvají 30-60min. Některé jiné sporty zas proto, že jsem byl tam, kde startovali Češi. I tak, jsem ale nesmírně spokojený a šťastný že jsem tu mohl být. I za tu spoustu fotek, které krásně vyšly atk, že jsem o tom ani nesnil. Byl to ohromný zážitek a já doufám, že jste si to se mnou aspoň prostřednictvím tohoto blogu a sociálních sítí taky užívali.

Na rozloučenou, jsme dostali certifikát a medaili, díky moc Martině Kučerové, že to postnula na facebook, protože bych to ani nevěděl a odjel bez ní. Díky tomu jsem o tom také mohl říct ostatním.

Kolegům fotografům chci moc poděkovat za super společnost během těch 4 týdnů, hlavně Michalovi Sváčkovi, za to že mě vytáhnul na ježíše a cyklistiku a byl velkou inspirací, Báře Reichové a Ivě Roháčkové za super společnost a pokec při focení a všem ostatním s kterými jsem měl tu čest. Bylo to parádní, tak někdy příště, třeba v Tokiu 2020 :).

ps. je tradičně 2:30 a tak je asi čas jít spát 🙂

PŘEDPOSLEDNÍ DEN A JEDEN NEPOSLUŠNÝ KŮŇ

Člověk by řekl, že když už nám ta olympiáda pomalu končí, tak se i tempo zvolní a pomalu nebude co fotit. Opak byl pravdou. To byl ostatně i důvod, proč píši blogy teď s jednodenním zpožděním. Po atletice a Boltovi, jsem totiž ihned zalehnul ve 2 ráno do postele, abych byl schopný vstát 6:20 a fungovat. Respektive jet do Lagoa, kde jsme měli na programu finále lodí. Konečně bylo příjemně a v pohodě jsme seděli na lavce přímo u vody a čekali. Naše čtyřka dojela pro bronz, těsně za Slovákama a tak bylo i co slavit 🙂 Tady musím pochválit pořadatele, na medaile jsme se vždy krásně vešli a byla to radost fotit.

Jelikož Víťa Šimánek z ČTK se zranil v autobuse, když řidič přehlídnul retardér, což je mi moc líto a doufám, že bude brzo v pořádku, dostal jsem za úkol posílat místo něj fotky do ČTK. Tudíž i přes moje trable s notebookem, jsem se snažil posílat co nejrychleji. Celý proces se zkomplikoval, protože už jsem posílal jak na World Sports Images tak ČOV a ještě ČTK. Ale vše se zvládlo.

No a jakmile jsem měl toto hotovo, valil jsem na bus do MPC a tam na další do Deodora na horská kola. Trošku nervózně jsem refreshoval aplikaci s výsledky, protože když jsem vyjel z Lagoa, holky už byly v prvním kole a měly jich celkem 6. I přes čekání na další spoj u MPC jsem stihl 5 a 6 kolo ufff. Sice jsem nemohl běhat po trati, ale ty nejdůležitější snímky jsem měl. Katka Nash skončila na vynikajícím pátém místě a i když to nebyla medaile, vypadala spokojeně.

Seběhl jsem z kopce a opět poslal fotky a pak rychle na pětiboj. Ten byl naštěstí taky v Deodoru a naši začínali 16:05 a bylo 15:35. Než nám přijel mikrobus, po tom co nás málem naložili do špatného spoje, jsme se 15:50 dostali na clear check a pak rychle na trať. Super Honzu Kufa jsem stihl tak tak. A jsem za to rád, protože z toho vyšla super fotka, která znamenala smůlu pro Honzu, který 2x spadl z koně, ale já tu fotku miluji 😀 Ten výraz koně co se podíval přímo do kamery je prostě bomba. 😀

Jak dojel David Svoboda, valil jsem do lokálního stanu pro novináře, poslal jsem fotky a už následoval běh a střelba. Pětiboj jsem naživo takto nikdy neviděl a byla to úžasná podívaná. Přišlo dost diváků a strašně borce hecovali. David doběhl desátý a Honza Kuf až na posledním místě. Ale má u mě respekt, za to že to nevzdal po dvou pádech a bojoval až do konce, je to borec! I toho koně vzal s úsměvem.

Už jsem asi psal jak tu dny strašně ubíhají, no po běhu už byla tma, prostě makáte a naráz je večer a vy máte hlad a žízeň, protože kvůli těm přesunům toho fakt moc nestihnete. Nezbývalo než jet domů. Sice večer byla ještě atletika, ale síly už nebyly. Vždyť dnes bylo vše vypočítané na minuty a toho stresu už stačilo 🙂

USAIN BOLT KRÁLEM ATLETIKY

Olympiáda skoro končí, ještě 2 dny, když nepočítám dnešek, protože je už 20:00 a já píšu tento blog z tiskáče na olympijském stadionu, kde čekám na vyhlášení medailí v oštěpu s Bárou Špotákovou a jako dezert bude medaile Boltova a pak obě finále štafet jak žen tak mužů. Asi to budu muset dopsat až večer nebo ráno. Dnes se totiž toho moc neudálo. Dopoledne jsem dopsal předešlý článek a odebral se na Ponte, kde byl závod žen v chůzi na 20km s naší Anežkou Drahotovou. Skončila senzačně desátá a respekt k výkonu, protože slunko peklo a i když na Ponte foukalo, já se zase trošku připekl. Sákryš musím valit na medaile Bolta, tak to asi dopíši až zítra…

— o 24 hodin později —

Bolt sice medaili dostal, ale byl to klasický soustředěný Bolt. žádné legrácky, vzal medaili, udělal povinná fota a šel. Beztak měl v hlavě jen štafetový běh 4x100m, který následoval asi 2 hodiny po tomto ceremoniálu.

Jestli jste viděli v televizi , tak všechny ceremoniály se odehrávaly z boku, zhruba uprostřed cílové rovinky. To znamenalo, že jsme museli jít na boční platformu, v podstatě všude jsou to lešení, a tlačit se tam. Já stál až v poslední řadě, protože jsem nepřišel hodinu před jak ostatní. Kanaďan stál přede mnou a před ním dva Indi. Ptal se jich jestli mají někoho v ceremoniálech a oni, že ne, jen chtěli fotku 😀 a takových nás tam bylo víc.

Ale já měl přeci jen jeden lepší důvod, 40min po Boltovi měla převzít medaili Bára Špotáková. No naštěstí se to po něm vyprázdnilo a byl super výhled na třetí místo. Bára měla dostat medaili až za hodinu a tak byl čas. Mezitím se tam mihnuli nějací borci pro další medaile, já zvedl oči a ejhle Ashton Eaton, super. Tak toho si můžeme taky zvěčnit, bůh ví, či nebude v Tokiu usilovat o třetí triumf. Čas utíkal pomalu, ještě před medailí Báry se hodně běhalo, a tak byl čas na nacvičení panningu. Tentokrát jsem šel o trošku výš na 1/25s. Myslím, že to vyšlo perfektně 🙂

Bářin ceremoniál pořád odsouvali a nakonec ho dali až po 5000km. No bylo jasné, že až dofotím Báru, budu muset šupem na tribunu, protože pak už zbývaly jen štafety žen a mužů. Na tribunu jsem se rozhodl i díky časové tísni a bylo jasné, že do zorního pole cílové pásky se už nedostanu. Navíc jsem chtěl čistou fotku Bolta na tartanu. Konečně byl čas i na českou radost. Ale Bára mi přišla při ceremoniálu trošku smutná. Možná pomýšlela výš, ale myslím, že s odstupem času to zklamání přejde. No a nebyla by to Bára, kdyby si přeci jen trošku při odchodu z pósia nezablba:D

Jak jinak Bolt a štafeta Jamajky zase vyhrála o délku koně, respektive Bolta, a já rychle sledoval kam běží oslavovat. Je naprosto nevypočitatelný. Všichni ti co se tlačili hned za cílovou rovinkou se museli otočit, protože doběhl o dalších 50m dál. 🙂 Já seshora jsem se dostal jen k pár záběrům a pak jsme čekali až oběhnou kolečko. Tady mě zase rozum nebere jak to organizátoři vymysleli. Když už měli 3/4 kola oběhnuto, tak najednou se rozhodlo, že bude medailový ceremoniál jiné disciplíny. Takže všechny zastavili v rohu a čekalo se na medaile, hymnu, odchod, a až pak mohl Bolt a ostatní pokračovat. Už jsem se bál, že z toho budou zpruzeni, ale naštěstí nebyli a celý stadion křičel: “Usain Bolt, Usain Bolt” a on se šel rozloučit s olympijským tartanem.

 

Těsně předtím, ale pořadatel zahlásil, že zrevidovali výsledky. Mrknu na tabuli a koukám nějaké týmy diskvalifikované, zrovna asi 2min před tím, jsem si na foťáku zoomoval fotky, jak těsně běžel Japonec u lajny. Nic méně na tabuli svítilo USA diskvalifikováno. Bylo mě jich strašně líto, protože 20 minut obíháte stadion a těšíte se z bronzu a pak toto. Jenže u fotografů na lítost není čas. Okamžitě jsem zamířil na Amíky, abych zachytil jejich reakci. Když jsem pak procházel fotky, snažil jsem se najít vyšlápnutí a já ho opravdu na fotce zachytil, z pohledu fotografa naprosto úžasný a jedinečný moment, i když s negativním důsledkem pro Amíky. Dokonce to vypadá, jako kdyby Usain oba dva k sobě přitahoval, asi magnet 🙂

Pak už jen rychle poslat fotky a busem zase ve 2 ráno doma. Rychle lehnout a spát, protože ráno jsou lodě a vstávám 6:20. No a jelikož mám skluz, tak abych už rovnou začal psát o dnešním dni 😀