3. DEN - PLAVÁNÍ, TENIS, JUDO

Dnes jsem se nejvíc těšil na plaveckou halu. Kolem jedné odpoledne tam byly rozplavby a startovali jak naše holky, tak i Katie Ledecky a Michael Phelps. Před plaváním jsem ještě stihl na hlavním tenisovém dvorci Petru Kvitovou, která hrála druhé kolo a vyhrála, super! Pak už honem do Aquatic centra.

I když jsem přišel před začátkem, jedna foto tribuna už byla zavřená a musel jsem jít na druhou vzdálenější. Hala je naprosto parádní a diváci tam neskutečně řvou a povzbuzují. Ale to mají Brazilci asi v krvi, protože stejný řev jsem slyšel jak na šermu tak i judu a ostatních sportech. Ale v té plavecké hale se to asi pěkně rozléhá. Jelikož plavali 200m, první stovku jsem fotil ostře rychlým časem a druhou jsem zariskoval a šel na 1/60s a zkusil jemný panning. Kupodivu se to docela vydařilo a Phelpse mám jakžtakž ostrého :). Cestou ze stadionu jsem mrknul na mobil a zrovna šla do finále soutěž v judu, ještě jsem stačil u stánku pro novináře koupit kuřecí burger … no podali mě to ve vojenském alobalu, takové ty sáčky první pomoci. A když jsem to vybalil byly tam dvě housky a uprostřed něco, co kuřecí vůbec nepřipomínalo. Ale jelikož jsem měl hlad, tak jsem to ani nevyfotil a snědl 😀 Na judu to valilo, jeden zápas za druhým až po medaile, že jsem ani nestačil stahovat fotky do notebooku. Myslel jsem, že to bude sport který se moc nefotí, ale bylo našlapáno. Na medaile nás dokonce museli rozdělit na 3 skupiny a ja byl hned pod jeřábem s kamerou. Většinou když jste vysocí máte výhodu, ale ne tady, přišel foto manažer a pořád opakoval, že jestli nechceme mít useknutou hlavu jeřábem, musíme si čupnout. Zaujal jsem tedy takovou krkolomnou pozici a říkal jsem si, že to bude chtít selfíčko 😀

Odsud pak už jen na tenis na Barboru Strýcovou, která bohužel prohrála s Italkou Errani :/ Pak jsem měl na výběr či ještě někam zajít, ale jelikož už bylo po 8 večer, tak jsem to zabalil a šel se radši vyspat 🙂 Na jednu stranu byste pořád chtěli fotit, ale zase pokud si neodpočinete, tak to další den prostě nedáte. Aspoň jsem konečně stihnul pekárnu co má až do 22:00 a koupil si super domácí bábovku s marmeládou 🙂

 

 

 

DEN 2 - VE ZNAMENÍ TENISOVÝCH HVĚZD

Po náročném prvním dni, následoval trošku oddech.  Dopoledne jsem dodělal fotky, postnul blog a těšil se na odpolední tenis. To jsem ale nevěděl jak to bude dlouhé. Původně jsem plánoval zajít na Petru Kvitovou a dvojhru Williamsek s našima Šafářová/Strýcová. Dozvědět se ale přesný rozpis je dost těžké, protože zápasy navazují na sebe, takže záleží kdy skončí ty předešlé, a hraje se celkem asi na 7 kurtech zaráz. Jakmile jsem viděl, že začala hrát Petra, vydal jsem se z MPC na kurt. Tak tak jsem ji stihl :). Pak na mě vyhodila Olympijská aplikace, že hraje Lucie Hradecká s Caroline Wozniacki. Tak honem tam, škoda že Lucka prohrála.

Cestou z tohoto zápasu jsem slyšel křik z kurtu 2, tak jsem zašel mrknout, a zrovna tam dohrál Murray, pobavil mě jeden z diváků, který anglicky říkal “kdo to je tento tenista, nikdy jsem o něm neslyšel, je slavnej?” 😀

No a další zápas hrál hned Nadal. Pak chvilka pauzy na fotky, a už začaly hrát tu čtyřhru, naprosto neskutečně Williamsky porazili. Fotky jsem posílal hned během zápasu, protože jinak by se to na kumulovalo a večer bych to nedal. Když skončili, seděl jsem na lavičce a dodělával zbytek fotek. Na čtyřhru nastupovali chlapi, nějací Brazilci. Sklopil jsem hlavu do notebooku a dělal jednu fotku za druhou. K mému údivu, když jsem ji po chvíli zvedl, vidím, že proti brazilcům nastupuje zase Andy Murray a jeho brácha. Tak jsem zůstal a fotil je. Po prvních míčkách to vypadalo, že si brazilci ani neťuknou a ejhle oni vyhráli první sadu. V publiku to vřelo. Vypadalo to na delší zápas a já se dozvěděl od ženy, že čtyřhra není v TV, protože hraje Djokovic. Tak jsem mrkal na foto manažera, že musím přeběhnout, ale fotografové mají zákaz vstát pokud zrovna není po hře kdy si hráči jdou sednout. Tak jsem vyčkal a sprintoval na centrální dvorec.

Na pohodku jsem to stihl, a sedl si na lavku hned pod hřištěm s fotografy. Ti tam už klimbali, protože měli taky dost, bylo tuším kolem 11 večer. Argentinec del Porto co hrál proti Djokovicovi vyhrál první sadu. Neuvěřitelné! Když to v půli druhé sady chvíli vypadalo, že by to Djokovic mohl otočit, podotkl fotograf vedle mě, že jestli to otočí tak ho jebne..nebo takový hodně podobný anglický výraz. Zvedl foťák cvaknul hru a pak zas utrousil: “to je stejná fotka co jsem udělal před 3 hodinama” a zase usnul 😀 Všichni totiž musí čekat na vyfocení konečných emocí. Naštěstí pro Argentince a toho fotografa to v tiebreaku dal, a stal se obrovským překvapením olympijského turnaje. Byl to asi hodně smutný den pro sázkaře včera;) Já dokončil fotky a valil domů, kde jsem ve 2 ráno dopsal minulý příspěvek z cyklistiky 😀 Tak a další den začíná!

1 DEN - A HNED PĚKNEJ ZÁHUL - CYKLISTIKA A BASKET

Jak víte z minulého úryvku, šel jsem spát ve 3:30 a vstával 4:20, dal si sprchu a běžel na bus, protože  jel v 5:00. Pak rychle do MPC vyzvednout si věci a 5:45 nás čekal bus na Copacabanu, kde jsme museli být v 7:00 na foto briefing. Trošku jsem pospal cestou, a jak jsme dojeli, hodil jsem batoh do skříňky a šup na značky. Teda resp na Start/Cíl cyklistického závodu mužů. Chvilku jsme počkali a pak nás naložili do minivanu, který nás měl dovézt na 3 foto pozice. Je to tak, že první kolo jedete asi 30min před závodníky, vyskočíte, najdete foto pozici a jakmile závodníci projedou, zas vás naloží a jedete na další pozici.

Auto před námi ještě kontrolovalo závodní trať a bylo naprosto neskutečné co jsme potkali mezi cyklistickými svodidly. Dědu co táhl nejaký smetí, taxikáře co zabloudil, náklaďák s kovem a nakonec i autobus. Na to, že měli jet 30 min za námi, jsem se o ně trošku bál.

Bylo krásně, až moc, 35 stupňů ve stínu a tak jsme se trošku pekli. Zůstal jsem 2 kola na stejném spotu, abych mohl vyfotit jak závodníky z blízka, tak pak s mořem a pláží. Na tu druhou fotku, jsem musel vylézt s foťákama na strmou skálu a stál tam ve spáleništi 🙂 prostě paráda. Po druhém kole nás hodili do vanu ještě na jednu pozici, a pak hned rychle znovu naskákat do auta a hurá do cíle, aby jsme stihli fotku ve finishi.

No ale řeknu vám projet Riem v 13:00 je naprosto nemožné. Všude zácpa, a už jsem chápal proč v TV říkali, že motorkáři využívají pozici silnějšího a prostě jedou. Každá motorka troubí a pak vletí mezi auta klidně v padesátce. Nechápu jak to zvládají a že to vůbec přežijí. Náš řidič byl zase jeden z těch Ayrtonu Sennu, a brutálně na to šlapal, na zrcátka aut vedle nás moc nedbal a tak to občas pěkně řachlo, ale na to jsou tu asi zvyklí. Využil i pruh vyhrazený pro RIO a vůbec se s tím nemazlil, 100km/h po městě jen to hvízdlo. Každého vytroubil. Pak se to ale začalo trošku zastavovat, a zezadu přijela sanitka, náš řidič na ně mávnul a zařadil turbo za sanitkou středem v dvouprodovce 😀

Nakonec jsme dorazili na místo a hodinu a půl čekali na dojezd. Naštelovali si pozici na cílovou pásku. A můžu vám říct, nic vás nenaštve víc, než když celou dobu čekáte upečenej bez vody v cíli a když projíždí vítěz, tak auto co jelo před ním se rozhodlo zastavit před fotografa.

Všichni zkažený záběr a “nasraní” to hned reportovali foto manažerovi. Já nepřestal fotit a tak aspoň nějaký solidní záběr jsem vykouzlil. No pak už jen další hodinu čekání na vyhlášení, které bylo udělané úplně naprd na 2 skupiny fotografů a hurá na bus do MPC. Ten taky nejel tak 40 min, ale pak dojel 😀

Když jsem přijel najedl se a napil, vzal jsem lístek a šup na druhou půlku basketu USA-CHN. Kluci hráli jak z jiný planety a prostě Čínu smetli. Dva amíci přede mnou volali “sixty pí, sixty pí”, což nejspíš znamená, že za každou půlku dají 60 bodů, bohužel USA skončili na 119 a ti dva mlátili hlavou o zem 😀

A o tenise až zítra, už je 2:00 místního času a valím spát 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ZAHAJOVACÍ CERMONIÁL

Už jsem vstal z mrtvolného stavu po posledních dvou dnech a proto dnes napíši trošku víc příspěvků, abych vám vynahradil to, že jsem nebyl schopný blognout včera. Za tím vším byl neskutečný časový harmonogram. Ale vše postupně 🙂

Už příjezd na stadion Maracana, kde byl ceremoniál neprobíhal úplně v klidu. Jelikož veškeré cesty kolem stadionu byly kompletně uzavřené gardou, ani řidič nevěděl jak se tam dostat. Prostě autobusy jely jeden za druhým, a ten první nevěděl kam jet. Takže z cesty co měla trvat 40min byla lehká dvouhodinovka. Lidi už byli dost nervózní, protože všichni z medií tak chceme být včas. No a všimli si, že kroužíme dokola a nikam to nevede. Jeden naštvaný španěl to hned přes iPhone živě reportoval do TV, pěkně řval, a lidi ukazovali řidičovi GPS mapu na mobilu 😀 prostě peklíčko. No aspoň jsem měl čas pokecat s jedním týpkem co dělá pro Japonskou televizi a je ze Sao Paula 🙂

Někteří se rozhodli vystoupit na takové ne úplně bezpečné uličce a dojít to. Já počkal a nakonec nás zavezl až před brány. Tam nastalo další zděšení. Fronta na clear check byla neskutečně dlouhá. Lidí z médií bylo přes tisíc určitě a kontrolovalo to asi jen 5 boxů.

Nic méně po tomto utrpení jsem došel do VMC (Venue Press Center), kde jsem zjistil, že už nejsou skříňky a tak jsem se vydal s foto manažerem na místo. Byl jsem ve foto sekci “L”. Mělo to pár výhod i nevýhod. Měl jsem přímý výhled na dění a program, jenže všichni atleti vycházeli pode mnou zády ke mě :/ Seděli jsme normálně vedle diváků na dedikovaných místech a naštěstí nebylo úplně plno, takže jsme se mohli trošku hýbat. Ale je to mazec, sedět na tom místečku s 2 foťákama, 200-400 na monopodu, a ještě batohem mezi nohama.

Samotný program, byl super, Brazilci si to užívali, tančili, skákali a vůbec je to strašně bavilo.

Z fotografického pohledu, už to taková sranda nebyla. Na stadionu byla strašná tma a i hodně prvků z programu bylo špatně osvětlených, takže docela kumšt to vyfotit. Ale i tak to byla super podívaná. Některé ohňostroje úplně oslnili celý stadion. Když se rozehrála hudba všichni kolem si začali podupávat a různě se kroutit. Brazilci maj holt rytmus v těle.

 

Když začali chodit atleti, mohli jsme si odpočinout, protože každý fotograf čekal primárně na tu jeho zemi. Znáte ten pocit, kdy vám to procesí u telky připadá dlouhé? Nastupuje Angola, a vy si jdete udělat večeři, najíte se, vysprchujete a pak přijdete zpět a je tam teprve Bolívie. No tak na stadionu je to ještě delší, působí to neskutečně nekonečným dojmem a vám padá hlava a usínáte 🙂 Občas vás probere nějaká známá zem, uděláte test shot a čekáte dál.  Nakonec jsme se dočkali, pak projevy, vlajka, oheň a hurá domů. No respektive, čekáte než všichni lidi odejdou, protože s tou technikou mezi ně vlézt nechcete. Jak se vše uvolnilo, obešli jsme stadion a hurá na bus.

Následovalo zděšení číslo 2!

Před stadionem stálo tisíc lidí z medií, a ani jeden bus. Prostě nic, organizace nula. Po chvíli přijel jeden, lidi se tam tlačili opravdu jak zvířata, protože už bylo po půlnoci a každý chtěl jet zpět. Pak přijely 2 busy, opakovala se stejná situace, pak 4 … do těch jsem se pořád nevešel, no a v dalším kole už ano. Ale na ulici bylo pořád mrtě lidí, neskutečný.

Ale na organizovanost RIA si tu už pomalu začínáme zvykat. Kde jinde byste viděli jak mezi procesím atletů nabíhají technici a opravují podlahu 😀 Celou cestu jsem stál, a řidič jezdil po místním vzoru Ayrtona Senny, je to tu strašně populární, a oni prostě jezdí jak prasata 😉 i v serpentinách s busem plných lidí.

No a teď k tomu časovému plánu, a proč jsem neblognul. V MPC jsem byl kolem 2:30AM a začal přemýšlet, či se vyspím tady na gauči, nebo doma v posteli. Protože ráno byl cyklistický závod a já musel 5:45 odjíždět z MPC na Copacabanu, kde jsme měli být v 7:00 ráno. Byl jsem zapsaný na dodávku, co jezdí za závodníky a vždy vám zastaví na nějakém super spotu. No nakonec jsem se dostal domů 3:30 a 4:20 vstával. Prostě olympiáda je jen jedna a spát můžu až bude po ní  🙂

1 DEN DO ZAHÁJENÍ OLYMPIJSKÝCH HER - PŘIVÍTÁNÍ PANA PREZIDENTA

Díky moc všem za pozitivní ohlasy na můj blog, a já jsem rád, že se s vámi o tyto zážitky mohu podělit. Dnešní blog bude trošku kratší, protože byl dlouhý program, a už je 23:45 a já teprve dodělal fotky 🙂 Dnes jsem navštívil část Deodoro, konkrétně střelecký trénink. Je to tam strašný randál, bez špuntů ani ránu, pořád se lekáte jak jeden vedle druhého pálí. Mrknul jsem na foto pozice a vyzkoušel pár záběrů. Z haly kde se střílí pistolemi a puškami jsem zašel mrknout na skeet, kde mela trénink Libuše Jahodová. Skeet je mazec. terče lítají strašně rychle a skoro se to nedá vyfotit, musím ještě potrénovat.

Když jsem se vracel, vypadalo to, že času je dost, ale u Canonu fronta a než jsem vrátil objektiv, už jsem mazal na autobus do olympijské vesnice. Sedím si v buse, který asi za dvě minuty odjíždí a říkám si, mrknu do mailu či jsem na něco nezapomněl. A just! Na hlavním MPC helpdesku jsem si měl vyzvednout modrou pásku na vstup do rezidenční části olympijské vesnice. Normálně tam nikdo nesmí, ale dnes byl návštěvní den. Tak jsem vypálil z autobusu, znovu musel projít rentgenem věcí, došel pro pásku a znovu na autobus. No jo nečteš, nevíš 🙂

V olympijské vesnici už jsme čekali na pana prezidenta a následnou prohlídku. Pan prezident Miloš Zeman dorazil o chvilku později, rozhlédnul se a užíval si atmosféru vesnice. Pak nastoupil do golfového vozíku a ten ho dovezl až k domu kde bydlí sportovci. Měl tam sedánek u bazénu se sportovci, předsedou olympijského výboru panem Jiřím Kejvalem a ministryní pro místní rozvoj  Karlou Šlechtovou. Jelikož si pan prezident nepřál, abysme fotili když si zapálil, to aby nešel špatným příkladem mládeži (respekt!), jsme se odebrali nafotit zázemí českých atletů a zbytek olympijské vesnice.

To ale ještě nebyl konec dne 🙂 pak jsem hupl do taxíku a za krásného západu slunce se projel podél moře do českého domu, kde byla druhá štace pana prezidenta a sportovců. Bylo tam dost plno, hrála a tančila se samba, včetně Radka Štěpánka a pivo teklo proudem. Ja si nedal, protože mě čekala ještě cesta zpět a spoustu práce a dnešní blog 🙂 Pokud chcete vidět fotografie, vždy klikněte na obrázek v blogu a odkáže vás na galerii.

Zítra jdu na zahajovací ceremoniál, tak uvidíme či stačím něco blognout, případně až ráno. Dobrou noc 🙂

2 DNY DO OLYMPIÁDY - UŽ ZAČÍNÁ ŠRUMEC!

Postupně klidný Olympijský park v Barre, se proměňuje v místo, kde se pořád něco děje. Naše MPS (Media Press Center) sídlí hned vedle IBC (International Broadcast Center), takže se tu mísí televizní štáby, fotografové, píšící novináři a ostatní média. Je to jeden velký šrumec.

Já dnes neváhal a šel si z rána půjčit od Canon 200-400 f4 sklo s vestavěným telekonvertorem. Fotit s ním je naprostá paráda, ta variabilitu záběrů co nabízí je úžasná. Pokud chcete vidět jak to vypadá v zákulisí takové půjčovny, mrkněte na Jeffův blog, ale upozorňuji dopředu, že fotografům potečou sliny a můžou dostat infarkt. 😀

Vydal jsem se tedy prozkoumat plavecký stadion, zrovna byl trénink vodního póla Australanek a Číňanek, odsud jsem pak šel zkusit pár záběrů skokanů do vody. Bohužel místní stadion nenabízí nějaké extra super záběry, je tu hodně nehezkého pozadí a bude to kumšt toto pěkně nafotit.

Nejvíc jsem se ale těšil na odpolední program. Jelikož od malička miluju plavání, bylo mi poctou jít na tiskovou konferenci s člověkem, který pro plavání udělal tolik, jak nikdo jiný. Michael Phelps.

Je to žijící legenda a to, že se nominoval do Ria v jeho letech je naprosto úžasné! Navíc ho tým USA zvolil jako vlajkonoše. O tom vždy snil, ale jelikož na každé olympiádě jsou plavecké soutěže hned ze začátku, nikdy se nemohl zúčastnit. Teď ano! Na tiskovce zářil úsměvy a ujistil nás, že jeho syn Boomer bude určitě oblečen, aby oslnil “dressed to impress” 🙂 Následovali další plavci a plavkyně Katie LEDECKY, Nathan ADRIAN, Missy FRANKLIN, Ryan LOCHTE a trenér Bob BOWMAN.

A aby toho nebylo málo, na večer se jelo do Olympijské vesnice, kde bydlí atleti a byl zde slavnostní ceremoniál pro několik zemí včetně České Republiky. Naši si to patřičně užili a myslím, že už se nemůžou dočkat až začnou závodit a snad cinkne i nějaký ten cenný kov 🙂

3 DNY DO OLYMPIÁDY - CO TAKHLE PÁRTY?

Když jsem přiletěl do Ria a šel do MPC , byla to pohodka, nikde nikdo, klídek, jako by ani Olympiáda neměla být. .. No dnes se vše rapidně změnilo. Už z rána byly dlouhý fronty u kontrol a v MPC se to hemžilo jak na mraveništi a k tomu všemu vás kolem jedný odpoledne čekala vyjedená jídelna, žádný “grab&go” ani burgy, jen dlouhatánská fronta k teplému baru. Tak nějak mi to přijde, že za dva dny, kdy dojede komplet zbytek novinářů, si budu jídlo radši nosit sebou. Přeci jen pekárna Cia do Pao je levnější a dobrá. Dnes moc fotek nepřibylo, protože jsem většinu dne proseděl v MPC a dolaďoval www.worldsportsimages.com/rio2016.

Pak rychle na trénink házené, a teď sedím v autobuse a jedu na party od Canonu, kam nás pozvali. Je to až v centru, takže tak hoďku a půl cesta. Máme ale štěstí, že nás veze executive bus pro media, který jezdí na delší vzdálenosti. Momentálně Barra-Copacabana.

— O 5 HODIN POZDĚJI —

Tak musím říct, že Canon teda umí pařit! Byla tam supr muzika, skvělé chuťovky a k tomu pivo a drinky co hrdlo ráčí. Když pak přišly Brazilky v kroji (tom brazilským, tzn bikiny a peří), zatančit sambu, pěkně se to rozjelo. Nic méně dostat se z centra přes Copacabanu do Barry chvilku zabere a tak jsme sbalili supr dárek CPS batoh a valili jsme. 7 zastávek metrem a pak už lehárko v media busu. Když jsem vystoupil v Barre koukal jsem jak puk 23:50 a pekárna pořád otevřená a všude živo, tak jsem lapnul pár bulek na ráno a valil domů. Jelikož jsem neměl foták tak aspoň pár snapů z telefonu pro nasátí atmosféry 🙂

[Best_Wordpress_Gallery id=”12″ gal_title=”Canon party”]

Teď jsem dorazil a i když už mě padá hlava, nedá mi to, abych se s vámi o zážitky nepodělil a nepostnul blog. Je 00:52 dobrou noc 🙂 Užívejte v rytmu samby a zase zítra.

-4 DNY DO RIA - ČAS NA JEŽÍŠE

Dnešní den byl opravdu dlouhý, vstal jsem už ve 4:30 ráno a začal si chystat věci na dlouhý výlet. S Michalem Sváčkem jsme se vydali na Copacabanu a následně na Krista. Strašná škoda, že jsme nedorazili trošku před východem slunce, ale až těsně po něm. Nic méně světlo nám ještě chvilku přálo a Copacabana je opravdu nádherná. Obrovské vlny, nádherný písek a holky co cvičí “floor acrobatiku” před olympijskými kruhy. Co víc si přát 🙂

Sluníčko přidávalo a začalo být pěkně horko, já klasicky v riflích a mikině, ale tušil jsem, že se mě to bude hodit, ty autobusy jsou fakt jak mrazáky. A tak jsme skočili do autobusu a hurá na Krista.

Myslel jsem, že tam ráno nikdo nebude, nic méně tam už bylo mraky lidí a hodně z nich se váleli po zemi, aby se jim Kristus vešel do záběru. 🙂 Ze shora je krásný výhled na všechny strany Ria a taky pěkný vítr a kosa, bez mikiny ani ránu. Navíc třeba udělat selfie s Kristem a s logem Czech teamu na mikině, ať nám pod těmi kruhy přeje! Za Kristem je i dokonce malé posezení se studeným pivečkem 🙂 Naštěstí jsme vzali shuttle přímo z Copacabany, který nás zavezl až k výtahu. Protože tu cestu nahoru byste opravdu šlapat nechtěli. Je to asi 8 km strmě vzhůru a i ten minibus měl místy co dělat, aby to vyjel. Největší sranda je, sledovat co všechno lidi vymýšlí s fotkama a Kristem. Někteří skáčou, jiní leží na zemi, skupiny blokují schody, je tam prostě mumraj, ale i tak moc příjemná atmosféra.

Po obědě jsme jeli zpět do MPC a rychle vyfotit Andreu Hlaváčkovou, která měla trénink. Po krátkém bloudění a přeběhnutí kurtu, jsme konečně dorazili na ten její. Zvedli jsme foťáky a security guard, že nene, a že máme jít až za další kurt, na pozici pro media….která je tak daleko, že záběry by nebyly žádné. Andrejka ho ale ukecala, moc děkujem za podporu, a na 5min nás tam nechal. Pak už jen trošku delší procházka mezi stadiony, a spocenej jak pes zpět do MPC. O velodromu, kam jsme později jeli vyfotit anglický tým mluvit nebudu, protože tam žádný nepřijel a dokonce ani Australani. Takže nebylo co fotit. 🙂

Na večer jsem zašel do Canonu CPS a požádal o Clean a check foťáku a objektivu. Je třeba to mít ready, vždyť už za 4 dny to začne!! Dobrou noc 🙂

[Best_Wordpress_Gallery id=”11″ gal_title=”Copacabana”]