1 DEN - A HNED PĚKNEJ ZÁHUL - CYKLISTIKA A BASKET

Jak víte z minulého úryvku, šel jsem spát ve 3:30 a vstával 4:20, dal si sprchu a běžel na bus, protože  jel v 5:00. Pak rychle do MPC vyzvednout si věci a 5:45 nás čekal bus na Copacabanu, kde jsme museli být v 7:00 na foto briefing. Trošku jsem pospal cestou, a jak jsme dojeli, hodil jsem batoh do skříňky a šup na značky. Teda resp na Start/Cíl cyklistického závodu mužů. Chvilku jsme počkali a pak nás naložili do minivanu, který nás měl dovézt na 3 foto pozice. Je to tak, že první kolo jedete asi 30min před závodníky, vyskočíte, najdete foto pozici a jakmile závodníci projedou, zas vás naloží a jedete na další pozici.

Auto před námi ještě kontrolovalo závodní trať a bylo naprosto neskutečné co jsme potkali mezi cyklistickými svodidly. Dědu co táhl nejaký smetí, taxikáře co zabloudil, náklaďák s kovem a nakonec i autobus. Na to, že měli jet 30 min za námi, jsem se o ně trošku bál.

Bylo krásně, až moc, 35 stupňů ve stínu a tak jsme se trošku pekli. Zůstal jsem 2 kola na stejném spotu, abych mohl vyfotit jak závodníky z blízka, tak pak s mořem a pláží. Na tu druhou fotku, jsem musel vylézt s foťákama na strmou skálu a stál tam ve spáleništi 🙂 prostě paráda. Po druhém kole nás hodili do vanu ještě na jednu pozici, a pak hned rychle znovu naskákat do auta a hurá do cíle, aby jsme stihli fotku ve finishi.

No ale řeknu vám projet Riem v 13:00 je naprosto nemožné. Všude zácpa, a už jsem chápal proč v TV říkali, že motorkáři využívají pozici silnějšího a prostě jedou. Každá motorka troubí a pak vletí mezi auta klidně v padesátce. Nechápu jak to zvládají a že to vůbec přežijí. Náš řidič byl zase jeden z těch Ayrtonu Sennu, a brutálně na to šlapal, na zrcátka aut vedle nás moc nedbal a tak to občas pěkně řachlo, ale na to jsou tu asi zvyklí. Využil i pruh vyhrazený pro RIO a vůbec se s tím nemazlil, 100km/h po městě jen to hvízdlo. Každého vytroubil. Pak se to ale začalo trošku zastavovat, a zezadu přijela sanitka, náš řidič na ně mávnul a zařadil turbo za sanitkou středem v dvouprodovce 😀

Nakonec jsme dorazili na místo a hodinu a půl čekali na dojezd. Naštelovali si pozici na cílovou pásku. A můžu vám říct, nic vás nenaštve víc, než když celou dobu čekáte upečenej bez vody v cíli a když projíždí vítěz, tak auto co jelo před ním se rozhodlo zastavit před fotografa.

Všichni zkažený záběr a “nasraní” to hned reportovali foto manažerovi. Já nepřestal fotit a tak aspoň nějaký solidní záběr jsem vykouzlil. No pak už jen další hodinu čekání na vyhlášení, které bylo udělané úplně naprd na 2 skupiny fotografů a hurá na bus do MPC. Ten taky nejel tak 40 min, ale pak dojel 😀

Když jsem přijel najedl se a napil, vzal jsem lístek a šup na druhou půlku basketu USA-CHN. Kluci hráli jak z jiný planety a prostě Čínu smetli. Dva amíci přede mnou volali “sixty pí, sixty pí”, což nejspíš znamená, že za každou půlku dají 60 bodů, bohužel USA skončili na 119 a ti dva mlátili hlavou o zem 😀

A o tenise až zítra, už je 2:00 místního času a valím spát 🙂