Ale vše postupně 🙂 včera jsem končil až kolem 3 ráno, kdy jsem dodělával fotky z beach volejbalu, a už nestačil blognout. Tak teď je 1:45, a evidentně po hodně dlouhém dni, na to ještě chvilka bude. 😉 Tak tedy jaké to bylo na kanále? Ráno jsem se tam vydal media busem, je to v části Deodoro, asi 40 min z MPC. Cesta probíhala v klidu, až na jednu nepochopitelnou situaci, těsně před dojezdem. Z nějakého neznámého důvodu řidič otevřel dveře a do autobusu nalezl starý bezdomovec. Lehl si vepředu na schody, a ležel. Prý se schovával před vojáky, ale netuším. Dojeli jsme na kopec, a vojáci nás zastavili a nutili ho ať vystoupí. Ten se ale k tomu moc neměl a tak autobus obestoupilo asi 8 vojáků s kvérama. 😀 Nakonec ho dostali ven, a my se rozjeli. V ten samý okamžik se děda dal na úprk, a tak se rozběhlo i komando a zalehlo ho. Chtěl jsem to nahrát, ale než to bliklo byli jsme pryč. Tak trošku dobrodružná cesta mno.
Na kanál jsem si půjčil 200-400 s interním 1.4 telekonvertorem, 
tak nějak jsem tušil, že by se mě ten dosah 560mm mohl hodit. A taky že jo. Na kanál samotný, až tak potřeba nebyl, měli jsme super pozici u těch největších peřejí. Fotky tam byly úplně perfektní. Naštěstí nepršelo a tak jsme nemuseli zakrývat, jen tak občas mrholilo. Jirka Prskavec po prvním kole druhý, senzace. Už jsme začali plánovat, kam na druhé kolo. Všichni se přesouvají do cíle, aby stihli vítězné gesto. Máte vždy na výběr. Buď budete tam jak všichni a budete mít stejnou fotku, nebo zkusíte něco jiného. Já nakonec zůstal kousek vedle, nebylo to ideální na přímý pohled, ale zase je šance mít fotku co ostatní ne. Sleduji Jirku jak jede druhé kolo, a viděl jsem jak brnknul o branku, taková škoda. Na fotkách je vidět zklamání ale pak i úsměv na českou výpravu. To ještě netušil! Od začátku, kdy vyrazil
slovák Grigar, 
tak jsem jen šeptal do foťáku “ťukni, ťukni”, ale nic. Když už mířil do konce říkal jsem si asi další brambora. Ale komentátor anglicky těsně před koncem zmínil, že se tam někde přilepil a to ho zbrzdilo. Pak jsem zaslechl slastných 0,9s a okamžitě přehodil záběr na Jirku. Ohromná radost a první medaile pro ČR !!
Nic méně, když se sportovci radují, fotografům nastává drama. Kde je vyhlašování a kam se postavit na záběr? Bohužel na Olympiádě už jsem si zvykl, že jsou tu dvě skupiny fotografů, zelené vesty tzv. “Pool photographers”, ti jsou z největších agentur jako Getty, AP, AFP, Reuters a my ostatní. Oni mají privilegované pozice, to je většina těch top záběrů co vidíte na netu, a my to např máme pak z boku. (např Phelpse si čelně nikdo kromě nich nevyfotí) Takže často máme o hodně slabší záběry. Tady nás vůbec k pódiu nepustili, a fotil jsem to přes kanál, tak se 560mm zase hodila.
Než to vše proběhlo, a než jsem udělal fotky, už jsem metl na autobus zpět do MPC, protože jsem chtěl jet večer na Copacabanu na beach, kde měli poslední skupinový zápas Sluková/Hermanová. Zápas začínal až v 22:00. Atmosféra úplně bombastická, jelikož hráli proti Argentinkám, úplně to tam vřelo. První set prohrály a už to vypadalo bledě. Ale nakonec otočili a za silného mrholení je udolaly a zahrají si ještě další zápas! Paráda! V autobuse zpět jsem mlátil fotky, mimochodem taky zážitek, silnice děravý a v zatáčkách to s vámi háže a vy se snažíte posunout kurzor v lightroomu na ty malé posuvníky :D, ale dalo se. V MPC projít kontrolou, dát věci do skříně a hurá domů. No a teď pojďme na Krpoše. To si, ale zaslouží článek zvlášť ….
ps. asi tu mám v blogu i pár pravopisných chyb, ale jelikož to píšu nad ránem po 17 hodinových šichtách, tak se na mě za to nezlobte 🙂
No comments:
Post a Comment