-5 DNÍ - A JAK JSOU NA TOM STADIONY?

Dnes jsem se vydal na menší foto scouting po stadionech v Barre. Jezdí mezi nimi bus pro media co 15 min, takže je to super. Je sice vychlazený na 15 stupňů možná i méně, prostě jak v pojízdným mrazáku, ale až bude hic bude se to hodit. Problém nastává, když dojedete na zastávku. Rozhlídnete se a nikde nic, začnete hledat malý nápis o vchodu kdekoliv se dá. Na jednom konci ulice jsem se potkal u plotu s fotografem z Malajsie, a hledal to samý co já “Media entry”! 😀 Zahnuli jsme tedy někam, kde rozhodně media být neměly a ejhle o 150m dál už cedule byla. Je to tu neskutečně velký a pěkný bludiště plotů a ochranných zón. Ale je to jen o zvyku, za pár dní, mě to už ani nepřijde.

A jak jsou na tom stadiony? Vevnitř opravdu všechno vypadá ok a ready. Ještě to musí trošku uklidit a naleštit, ale viděl jsem tréning plavců, cyklistů a skokanů do vody, a vše je v pořádku. Kolem stadionů je to trošku mela, ale ta logistika, kterou si vyžadují Olympijské hry je něco neskutečného. Smekám před těmi, co to dokážou zorganizovat a řídit. Už jen při pohledu na kabeláž, mě jako ajťákovi běhá mráz po zádech.

Tak jak se vám stadióny líbí? Mě moc 🙂

[Best_Wordpress_Gallery id=”9″ gal_title=”Stadiony”]

 

6 DNÍ DO ZAČÁTKU!

Tak po dlouhém 11 hodinovém spánku, to ten deficit z letadla, jsem vstal v 5:30 místního času 😀 Stihl jsem krásný východ přímo z balkónu bytu, a jelikož už jsem dál nemohl spát, začal jsem zpracovávat blog a fotky.

Nic méně se po chvilce dostavil hlad a tak začalo hledání potravy 😀 Google translator je boží věc, za boha se tu s nikým nemůžu domluvit, jelikož bydlím mezi domorodci, angličtina je jim cizí. A tak jsem do translátoru namluvil “Kde je tady pekárna?” a hned mě a tomu policajtovi co to tu hlídá mobil řekl “Onde está padaria?”. Borec se pousmál, hned pochopil … a následoval asi 2 minutový výklad cesty, který mě nic neříkal, a snažil jsem si zapamatovat gestikulace rukou 🙂

Pekárnu jsem našel, je boží, krásně to tam voní a jsou tam stolečky, kde si na všem pochutnáte. Vedle ní byl i fast food, takže oběd byl jasnej ^^. Na oběd jsem tam tedy zašel. Chvíli mě trvalo než jsem pochopil, že tu není pult na objednání ale je to forma restaurace. Tak jsem si sedl a číšnice mě donesla asi 20 stránkový menu (to by pan Polreich zajásal), kde 90% byly smažený a sladký věci. Tak jsem jí ukázal na obrázek Caesar salátu, načež ona zakroutila hlavou a čekala co vyberu jinýho. Jo i něco řekla, ale netuším co, asi že ho nemaj. Tak jsem objednal burger combo 😀 Bylo to mega dobrý, ale příště ji na ten salát přemluvím. No ale nekup to za 11 babek, v MPC dávám za večeřu 28 a to jsem skromnej. (1 babka neboli brazilskej real je asi 7Kč).

No a když už mluvím o MPC (Media Press Center) tak, dnes byla tam byla taky zábava. Došel jsem odpoledne na registraci návštěvy olympijské vesnice, vybalil si věci do skřínky a rozdělal laptop na stůl. Asi za 10 minut vyhlásili evakuační dril. Takže vše zase sbalit a šup ven po mega úzkým schodišti, kde by se při opravdové evakuaci asi všichni pošlapali. A při strašně hlasitém alarmu s tak pronikajícím zvukem, že i organizátoři místo aby podrželi dveře, si zacpávali uši jako všichni ostatní. Prostě akce 🙂 Aspoň byla příležitost cvaknout nějaké záběry zvenku.

[Best_Wordpress_Gallery id=”5″ gal_title=”6dni”]

 

2 TVÁŘE RIA

Ať už čtete jakékoliv hrůzy o RIU, věřte nebo ne, není to tak hrozné. Má to tu pár much, ale je tu i hodně věcí udělaných a nachystaných. Nejlíp to asi uvidíte na fotkách z autobusu, když jsem jel z letiště do Barry.

Než jsem odlítal, četl jsem článek jak cestou do olympijského parku v Barre projíždíte favelama a jak tam postavili neprůhledné stěny, aby skryli tuto tvář RIA. … Je to naprostá blbost, těch stěn tam pár je, ale je jich minimum a všude vidíte všechno, je to zase manipulace médiemi. Prostě ty chudinský čtvrti tam jsou a je jich mraky. Ostatně RIO je mega velké. Už z letadla při přistávání jsem mel pocit, že to nikde nekončí. Přeci jen tu žije 6,5mil lidí! Nicméně pak projíždíte i lepšími čtvrtěmi, a na každém rohu stojí policajti nebo garda.

 

U mého domu, kde bylím, stojí vždy policejní auto, u brány jsou hlídači, na dalším rohu venku policajt, a všude kolem chodí akreditovaní lidi, asi nejsem jediný co bydlí přes Airbnb, a místní jsou v klidu. Připadá mě to naprosto normální. Já bydlím 10min pěšky od press centra a jediné co je šílené je městská kanalizace, která je “nadzemní” a vede až k press centru, neskonalý smrad, ale já bydlím vysoko tak to sem zavane jen občas 😀

 

 

[Best_Wordpress_Gallery id=”8″ gal_title=”Road from airport”]

ODLET DO RIA

Mise začala!

Na letišti v Praze (odlet v 1:00 ráno) to ze začátku vypadalo docela klidně, ale postupem času se tam začali rojit jak sportovci tak i novináři, fotografové, kameramani a byl tam docela mumraj. Já byl naprosto v klidu, odbavil jsem kufr a čekal, foťáky pěkně zabalený v baťůžku, aby se jim nic nestalo. Pak mě, ale odchytl Vašek Blahout z ČOV a prej jestli mám foťák, já říkám že jasně. A on na to ať to vybalím, že jsem jediný, kdo projde celní zónou a může nafotit projevy předsedy ČOV Jiřího Kejvala a ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové :D:D A já si doma říkal, mám ten blesk hodit do kufru? No radši jsem si ho vzal s sebou, nakonec i baterky jsem do něj pro jistotu dal, to jsem měl docela štěstí! Inu není nad to být jako fotograf vždy připraven! ;)Nakonec jsem byl i rád, že mám foťák venku, protože jsem si přál místo u okýnka, abych cestou něco cvaknul. V noci u Gibraltaru, nebo tam někde poblíž, to byly krásné noční scenerie ale vyfotit je bez odrazu ve skle skoro nešlo 🙂

Když jsem si ale nasadil kapucu, je to skoro umělecké dílo haha :), které tady radši ani nebudu publikovat

Těšil jsem se na východ slunce nad Kapverdama, to by byl krásný záběr, ale co čert nechtěl, přistáli jsme za tmy, šli na pauzu kvůli tankování, a když jsme vylezli, už bylo světlo. Tak aspoň rychlý záběr při odletu s letem křídla. Mimochodem nevím proč, ale miluji focení křídel z okýnka 😀

 

Let úplně v pohodě, minimální turbulence a super posádka. Toto píši, když zrovna přelétáme Salvador a jsme nad Brazílií. Takže zážitky z RIA dopíšu večer, za hoďku přistáváme, tak to pomalu vypnu a těším se na RIO !!!

[Best_Wordpress_Gallery id=”7″ gal_title=”Let do RIA”]

---

o 20 hodin později

Je ráno 5:40, prospal jsem se přes 11 hodin. To přistání bylo taky zážitek, pilot nahlásil, že letovej provoz mu nedovolí klesat jak potřebujeme, a že to musí vzít trošku střemhlav 😀 vývrtka jak prase, ale na pohodu 😀

Další část blogu bude o cestě z letiště, taky zážitek 🙂

PŘÍPRAVA NA RIO - 3. DÍL FOTO WORKFLOW

Jestli vás trápí to, že máte z dovolené 500 fotek v počítači a doposud jste se nedostali k tomu je vybrat, upravit a udělat si album, možná vám tento článek trošku pomůže. Když jsem začal fotit sport, hned po prvních pár foceních se dostavila klasická frustrace začínajících fotografů, disk se vám plní stovkami obrázků a vy přemýšlíte jak urychlit výběr těch správných.

Po běžném zápase amerického fotbalu jsem končil s cca 2000 fotkami, u gymnastiky to bylo ještě horší, tam nacvakáte i 8000 během finálových kol. Na Olympiádě počítám, že stihnu minimálně 2 eventy denně, možná 3, to znamená denně tak 6000-8000 fotek. no a toto bude 19 dní v kuse. Takže pokud vše dobře půjde, skončím na konci s cca 110 000 fotkami. To už je slušná porce. Je tedy jasné, že “workflow” neboli to, jak zpracovávám fotky, musí být velmi rychlý proces. Nemluvě o tom, že vše budu fotit do RAW. Olympiáda je něco co se neopakuje každý den, a tak chci nejvyšší možnou kvalitu. Navíc pokud chcete dopravit např vítězné fotografie do agentury, máte na to tak 15min. Do té doby musíte vybrat z těch 2000 asi 5 klíčových záběrů, popsat je, upravit a odeslat. To je na 15min opravdu trošku stresovka 🙂

Pojďme tedy od začátku na to, jak jsem připraven na RIO. Základem všeho je mít ve foťáku 2 karty, na které ukládáte souběžně fotografie, poslední co chcete, aby se vám stalo je, že doběhnete do press centra a karta nebude fungovat a vy nedodáte co máte. Já mám v 5D momentálně 128GB SD a CF kartu, a v 1DX 64GB CFAST a 128GB CF kartu. Když přijdu do press centra vytáhnu z každého foťáku jen 1 kartu. SDcko hodím do Macbooku PRO a CFAST kartu do nové čtečky od Sandisku.

Pak přichází na řadu Photo Mechanic od Camerabits (dále jen PM). V podstatě není jiný produkt, který by nějaký fotožurnalista používal. Rozhlídnete-li se po presscentru, mají to na obrazovkách úplně všichni. I když vzhled působí trochu archaicky, výhoda tohoto software je, že neskutečně rychle stahuje fotky z karet a umí to i z více najednou. Takže se mi importuje jak SD tak CF v tu samou dobu, to ušetří pár sekund.

Další výhoda PM je popis fotografií. Už při importu mám dopředu připravené popisy včetně názvu souborů a adresáře ve formátu YYYY_MM_DD_Název (např. 2016_07_01_Svetovy_Pohar_Biatlon_Finale), pak dále popis kde, kdy, kdo, co se odehrálo a jsou vloženy i copyright informace. Kritická možnost, kterou tento software umí, je však možnost importu jen zamknutých souborů. Takže když během zápasu vyberete opravdu ty nejpovedenější 4-5 fotky a zamknete si je, naimportuje vám pouze tyto a vy se můžete pustit do úprav.

Pokud je více času, myslím tím např hodinu 🙂 můžu se pustit do výběru ze všech fotografií. PM umí zobrazovat náhledy i RAW souboru co mají 30MB velice svižně, používá k tomu JPEG, který je v těchto souborech ukryt a je to stejný náhled jako vidíte na fotoaparátu. Procházím fotku po fotce a písmenem “T” je označuji. Takto se dostanu z 2000 na 60-120 velice rychle. Pokud jich je víc, tak to projedu ještě jednou a hvězdičkou si vyberu ty lepší, tím se dostanu tak na cca 60. Potom si je jen vyfiltruji a přesunu do Lightroomu.

Na úpravy používám v podstatě jen Photoshop Camera raw, nebo pokud je trošku víc času Lightroom. Dnes už může oba nástroje mít každý, já využívám předplatného Adobe Creative Cloud pro fotografy, což je cca 12EUR/měsíc. V LR už mám nachystané presety a jedu fotku po fotce a upravuji jen základní parametry. Ve fotožurnalistice není dovoleno cokoliv klonovat, skrývat apod. Když jsou fotky upraveny, tak je rychle exportuji a posílám přes FTP do agentury. Finální fotky pak zálohuji jak na externí disk, tak i na cloud úložiště jako např. Google Drive, Dropbox, Smugmug, Zenfolio apod.

Tento postup mě dovolí do hodiny udělat klíčové fotografie, odeslat je a běžet na další event. Pokud tedy chcete optimalizovat vaši správu fotografií, zamyslete se nad těmito kroky a co v nich můžete urychlit:

• Import – používejte nástroj, který vás nebude frustrovat čekací dobou, a umožní už při importu základní popisy a náhledy
• Popis – už při importu si nastavte, kam a pod jakým názvem adresáře a souboru se fotografie importují
• Výběr – ať už používáte jakýkoliv software, v podstatě jen eliminujete špatné záběry a vybíráte ty co se vám líbí. Můžete používat buď tagging, barvy nebo hvězdičky. (např. prvně projdete vše rychle a dáte 1* všemu co je ostré a je to dobrý záběr, pak znovu a 2* dáte lepším záběrům atd..)
• Úprava – pokud používáte v úpravách věci co děláte pořád dokola, nastavte si presety.
• Export – finální fotografie si exportujte do podadresáře (např. “2016_07_01_Finale/Upravene”) ve stejném adresáři, kde fotky jsou, tak je budete mít na stejném místě a nebudete je hledat po všech čertech.
• Záloha – a hlavně zálohujte! Mějte fotografie na více místech. (externí disky, online cloud úložiště, domácí server apod.)

Tak hodně zdaru, a už žádné výmluvy po dvou letech ve stylu “víš, já se k těm fotkám z dovolené ještě nedostal” 🙂

 

PŘÍPRAVA NA RIO – 2. DÍL, BALENÍ TECHNIKY

Otázka, která mě trápila hned od začátku byla, jak tam vše dostanu v příručním zavazadle? S drahou foto technikou v podstatě nemáte jinou volbu. Pamatuji si dobře videa na youtube jak lítají kufry z hlavního zavazadlového prostoru a občas přistanou na zemi apod. Stačí si zadat do youtube airlines baggage handling a nestačíte se divit 🙂 A když už si odmyslíme lidský element a spoléháme na automatické třídičky, po shlédnutí tohoto videa už si asi keramiku, dárkové sklo nebo pivo v plechu do kufru nikdy nezabalíte. ^^

Na foto techniku mám speciální batoh co jsem dostal od ženy k vánocům Burton F-Stop. Nicméně nesplňuje rozměrové požadavky do letadla 56x45x25 cm a váhový limit 5kg určitě taky překročím. Takže vše narvu nejspíš do klasického batohu a po vzoru Dave Blacka, to zabalím do ponožek a triček 🙂 V dopravních podmínkách jasně stojí, že pokud nesplňuje rozměry, můžou vám to hodit dozadu. Nechci riskovat, že tam nebo zpět narazím na někoho na přepážce, kdo řekne, je nám líto a šup do zavazadlového prostoru. Druhá výhoda je, že je to klasický batoh, takže na něm nejsou žádné známé značky jako Lowepro, ThinkTank apod. a tak si toho zloději budou méně všímat.

Nakonec i kvůli bezpečnosti si neberu vše, blesky nechávám doma a beru jen to nejnutnější. 2 těla 1dx II a 5D mark III, 24-105 f4, 70-200 f2.8, 8-15 fisheye, 1.4 telekonvertor jeden speedlight 600 s odpalovačem a 100 makro asi nechám doma. K tomu laptop a myslím, že batoh bude pěkně narvanej. To nemluvě o kabelech, čtečce, nabíječkách a ostatních drobnostech. Pokud vás ohledně techniky zajímají detaily, mrkněte na mou stránku na blogu “čím fotím”.

Díky tomu, že na olympiádě je Canon Professional Services, můžete si jak tělo tak i sklo půjčit. Takže počítám s tím, že vyzkouším velký telata jako 200-400mm. Poptal jsem se jak to chodí a známí fotografové mě řekli, že většinou kdo dřív přijde, ten má. Jsem na to docela zvědav. Cestou z letiště asi budu radši fotit na iPhone, i když i ten je velké lákadlo pro kapsáře.

Koho by zajímalo, jak je to s pojištěním, tak vězte, že jsme oslovili skoro všechny pojišťovny a foto techniku vám do RIA nikdo nepojistí, holt ne vše se dá asi pojistit. Takže oči na šťopkách a favelám (místní slum) se vyhýbat obloukem, několikakilometrovým.

PŘÍPRAVA NA RIO - 1. DÍL

I když by se mohlo zdát, že Olympijské hry v RIU z pohledu sportovního fotografa nevyžadují speciální přípravu, je tomu přesně naopak. Moje příprava začala už před několika měsíci. Když se podíváte na olympijský program, zjisíte, že je naprosto našlapaný a vy opravdu musíte vědět, kde a co potřebujete vyfotit. K tomu přidejme české atlety, šance zachytit i nějaké finále, přepravu mezi stadiony v RIU a začíná z toho být pomalu noční můra.

Olympijské hry v RIU budou ve 4 hlavních lokalitách, Barra, Maracana, Copacabana, Deodoro. Pokud letmo mrkneme na google maps tak momentálně z Barry do Copacabany se jede 22km 50min, a to ještě není olympiský provoz. Přepravu máme zajištěnou autobusy pro média, ale mám obavy, že ty přesuny budou trvat trošku déle. Dobrá zpráva je, že by měl být na silnicích vyhrazen jízdní pruh právě pro olympijskou dopravu. Tak uvidíme jaká bude realita 🙂

Jakmile jsem dostal potvrzení o akreditaci, začal jsem shánět ubytovaní. Máte buď možnost bydlet v novinářské vesnici, jsou to v podstatě hotely, nebo najít alternativní řešení. Já si hned začal zjišťovat možnosti novinářského ubytování, nic méně ceny 250-350$/noc mě odradily, přeci jen tam budu 24 dní, a tak jsem si nakonec sehnal ubytování naproti olympijského parku přes AirBNB, které je 4-5 násobně levnější.

Pak mohlo přijít na řadu plánování jednotlivých disciplín. Na základní přehled se dostanete, když klinete na obrázek vlevo. Odkáže vás na stránky Olympijských her. Vypadá to jednoduše že? No existuje i druhá verze, ta už je v Excelu a je tam hodinový rozpis veškerých akcí. No a tento rozpis má 4328 řádků. To už začíná být docela solidní logistický a plánovací oříšek 🙂

Bohužel ne všude se půjde dostat, zahajovací a závěrečný ceremoniál, finále basketballu, plavání, gymnastiky a tenisu patří mezi tzv. high demand tickets. Jinými slovy, je tam taková tlačenka, že musí omezit počet fotografů. Takže uvidíme jak to dopadne 🙂

No a poté co si vše zařídíte a začnete plánovat, objeví se ve zprávách informace o Zice, nedostatečné připravenosti bezpečnostních složek, nedostavěné metro, spadlá silnice apod. Kdo se ale bojí, nesmí do lesa. Pevně věřím, že do startu her ještě hodně věcí dodělají, i když zbývá jen 30 dní. A pokud ne, bude aspoň o čem psát 😉

Je toho mnohem víc co musím plánovat, ale toto byl zhruba ten základ. Pokud se chcete z příprav na něco zeptat, neváhejte to napsat do komentáře. Příští díl bude o chystání fototechniky s sebou.

OLYMPIJSKÉ HRY V RIU SE BLÍŽÍ A JÁ BUDU JEJICH SOUČÁSTÍ!

Vítám Vás na mém novém blogu!

A jak jinak lépe začít než tím, že se blíží Olympijské hry v RIU a já budu jejich součástí!

Je to jeden z mých velkých snů, který se brzo stane skutečností. Když jsem začal fotit sport, vždy jsem snil o tom jít výš a výš, co se sportovních událostí týče. Začalo to malou českou ligou amerického fotbalu a postupně jsem se prokousával každý rok o krůček dál. Malé sportovní podniky začaly střídat ty větší, lokání se změnili v celorepublikové a nakonec i mezinárodní. Nic méně dostat se na Olympijské hry jako akreditovaný fotograf, mě připadalo jako neskutečně vzdálený sen.

O RIU jsem jen snil, říkal jsem si, že Brazilské hry budou určitě super, ale šance se tam dostat byly malé. Štěstí se ale na mě usmálo, a po krátkém rozhovoru s Olympijským výborem, svitla malá naděje. Tato naděje se nakonec pro mě přetavila ve zlatý fotografický olympijský sen a já jedu do RIA !!! Akreditace potvrzena a obdržena a teď už jen plánovat a těšit se. Je mi nesmírnou ctí, že mě Olympiský výbor umožnil v tak omezeném počtu akreditací, být u toho.

Děkuji všem, kteří mě na této cestě podporovali, rodině, přátelům a hlavně fotografům z USA jako je Scott Kelby, Dave Black, Jeff Cable, kteří mě naučili ve sportovní fotografii vše co znám.

Prostřednictvím tohoto blogu, se vám všem, kteří na cestu sportovní fotografie teprve nastupujete, budu snažit sdílet věci, co jsem se naučil a rád je předám dál. A samozřejmě i informace ze zákulisí Olympiády v RIU. Pokud chcete být informovaní o novinkách na blogu, neváhejte se přihlásit k odběru v pravém horním rohu.

Děkuji

Vê-lo no Rio