Když jsem začal “plivat krev” při prvním kilometru, který jsem běžel před 2 měsíci na terase, tak nějak jsem nad masovým závodem ani nepřemýšlel. Šlo mi spíš o fyzičku a vyčištění plic 😀 Nic méně člověk má mít nějaký ten cíl, a já si po pár dnech řekl, že Masaryk run je dobrý terč. Když jsem to oznámil přátelům v mém okolí, většinou přistála otázka : “a ty si už někdy uběhl 10,5km?”. Já na to říkal vždycky že ne, ale že to se přece musí dát zaběhnout. Přípravu jsem nepodcenil, i s drobným zraněním a jedním týdnem pauzy, jsem naběhal 52km. Být dnes 1. ledna a já bych si měl dát předsevzetí naběhaných km na rok, dal bych si tak 20.
Poradil jsem se v práci se všemi běžci, díky Ondro, Aleši, Jirko a jak mi bylo řečeno, zvolil jsem ještě pomalejší tempo než běhám. Alespoň sem si to myslel, když mě appka ale nahlásila, že první km je za 6,25min trošku jsem se lekl, abych to vydržel. Ale když běžíte za kocourem v pyžamu, nemůže to byt taková hrůza 😉 V první zatáčce jsem si ještě udělal fotku celého hada, je to docela pěkná podívaná na té trati a pak už jen udržovat tempo.
Jelikož trať úplně neznám, myslel jsem si, že to stoupání o kterém mi říkali bylo na začátku, zdálo se mi, že to šlo docela hladce. Pak pár km mírně z kopečka, no a pak jsem to uviděl. Ten hank do kopce k cíli. Zpomalil jsem jak jen to šlo, ale hecnul jsem se, že nepřejdu do chůze. Došoural jsem se nahoru, a byl překvapený, že tep nešel jak to u mě tradičně bývá, nad 180 😀 A hurá do druhého kola, rodinka v cíli povzbuzovala a to dodá vždy další energii. 
Dle rad jsem si kelímek s vodou vzal, ale jen vypláchl pusu, malý lok, a zahodil zbytek. Plíce ten závod dávaly na pohodu … překvapivě. Ale v druhém kole jsem už začal cítit levé zadní stehno. Modlil jsem se jen, aby to nepřešlo v křeč. Naštěstí se to z kopečka trochu uklidnilo, ale zase mi dvakrát trošku cuknul kotník. Asi to byly takové ty mrtvolné záchvěvy, naznačující, kde jsou momentálně moje fyziologické hranice 😀 Třeba ale vytrvat. Začal jsem předbíhat lidi, kteří pomalu přecházeli v chůzi, a to si hned člověk připadá jak kdyby je bral o kolo. Nutno podotknout, že ti první mě vzali o kolo jěště v prvním kole v tom kopci 😉 Závěrečné stoupání je fakt morda, dal jsem i ruce v bok, ale pořád běžel a nešel. Jen mě přišlo divný, že nemůžu tím mým během dohonit tu paní přede mnou co šla 😀 Ale cm po cm jsem se přibližoval a pak dal i ji, juhů. Nejkrásnější bylo, že v cílové rovince přiběhla Sophie a běželi jsme spolu, je to fakt zážitek. S medailí na krku, jsem hned musel udělat vítězný rozhovor :D, který mě napadl při běhu (musel jsem myslet na nějakou kravinu, protože myslet na to jestli mě něco bolí nebylo moc efektivní 😀 ), jen jsem toho chtěl říct víc, ale už to nešlo 😀
Ještě večer a pak ráno jsem měl kolena a kotníky na maděru, a trošku lýtko cukalo. Tak jsem to promáz, rozchodil, a dnes v pondělí už je to ok, jen ten vnější nárt na pravé noze bolí. To asi ty tenisky. Ano mami zas jsem běžel v těch prošoupaných starých Nike 😀 No asi si zasloužím už nové a zítra půjdu koupit 🙂
S výsledky jsem nadmíru spokojen:
Oficiální čas : 1:13:32 celkové 849.místo a 127. místo v kategorii (z kolika se radši dívat nebudu :D)
ps. data z appky + zasloužená odměna 😀 .. nějak jsem ji zapomněl stopnout v cíli 🙂 a vítězný rozhovor
Velký pátek byl opravdový svátek pro fanoušky amerického fotbalu. Sebevědomí Aligátoři, byli naprosto zaskočeni v první půli Sígrama, kteří díky dvoum TD vedli 13:0. Vypadalo to na velké překvapení hned v prvním kole 2hé ligy ČAAF. Ale Aligátoři se probrali a naprosto drtili soupeře v druhé půli. Nejen že vyrovnali, ale dokonce šli do vedení a vypadalo to na jasnou výhru. Pár sekund před koncem ale přišlo drama jak ze Super Bowlu. na 4 down neuvěřitelným pasem se sígři posunuli na 1vní down a vzápětí si doběhli pro TD. Ale aby srovnali na 21:21 potřebovali 2 bodovou konverzi. A i ta se povedla. Neskutečné drama vyvrcholilo obrovskou melou a i pár zraněnými. Ale výsledné skóre se nezměnilo. Úžasný zápas a perfektní podívaná a oslava velikonoc.
