JAK BYLO V RIU?

Je to skoro měsíc a půl co skončila Olympiáda v Riu, a od chvíle co jsem přiletěl, jsem odpovídal skoro každý den na otázku “Jak bylo v Riu?” 🙂 Pro mě i po měsíci je radost o tom vykládat komukoliv koho potkám. Zážitků je tolik, že většinou zůstaneme stát na ulici aspoň 40min a stejně se jen lehce dotknu toho, co jsem tam zažil. A tak jsem si řekl, že by bylo dobré to v krátkosti sepsat pro všechny z vás, které jsem ještě nepotkal.

Rio bylo super! O tom žádná. Pro sportovního fotografa, je to jak vánoce pro malý děcko. Dostanete tolik dárků, že se v nich válíte zasypaní po krk. Já se denně válel v nepřeberném množství sportů, které zrovna běžely, a mohl vybrat co budu fotit. Není to jako u nás, kdy čekáte na nějaký mezinárodní šampionát jednou za rok. Tady je to na denním pořádku a v takovém množství, že je vám až líto, že to nestíháte vše.

I když víte, že se musíte vyspat, aby jste fungovali, každé ráno jsem vstával s pocitem, že mi něco utíká. Program byl nadupaný. Je to zvláštní, ale absolutně jsem neměl chuť si ráno sednout, dát si v klidu čaj a snídani, popřemýšlet co budu dnes dělat a takové to lelkování po ránu. Prostě jsem vyčistil zuby, oblíkl, sbalil batoh, kšiltovku, akreditaci, klíč a valil hned ven na zastávku. Pravda v pekárně jsem se po cestě občas zastavil a za ty 4 týdny snad i třikrát/čtyřikrát poseděl, ale to jen v případě, že jsem šel na sport který začínal v 10:00. Jinak vůbec, sprint na bus, a hurá do MPC pro objektiv, a šup na plac. Bylo to prostě úžasný.

Druhé vánoce zažijete u stánku Canon CPS. Nejen že vám vyčistí a zkontrolují vaši techniku zdarma, navíc si můžete půjčit jakýkoliv foťák, včetně třeba nové 1DX Mark II a k tomu i několik skel. A to zde mluvím o objektivech, nad kterýma většina fotografů včetně mě, slintá dodnes, jako třeba 400m 2.8, 200-400 f4 s vestavěným telekonvertorem apod. První den jsem k pultu šel trošku stydlivě, no a za pár dní, jsem si to vyzvedával jak rohlíky 🙂 Kdybych si měl ze všech skel vybrat jedno pod stromeček, bylo by to 200-400. Ta flexibilita záběrů které máte od 200-560mm je naprosto perfektní a bylo vidět, že hodně fotografů si toto sklo oblíbilo.

Co se bezpečnosti týče, tak i když se toho hodně napsalo a všichni jsme se z počátku trochu obávali jak to bude, můžu říct, že vše proběhlo úplně v klidu. Slyšel jsem od novinářů o pár incidentech a mám vyfocený seznam ukradené techniky, který visel v Canonu, nic méně, většinu času jsem strávil v clear zóně, kde se cítíte naprosto ok. Všude jsme procházeli kontrolami a rentgenami batohů, někdy i několikrát denně. Mimochodem na další olympiádu jedině s plastikovým páskem! 🙂  A vojáci a policisté téměř na každém rohu. Z vojáků u našeho baráku šel respekt sám o sobě. Kde jinde vidíte 4 týpky, kdy jeden má v ruce AKčko, další brokovnici a další granátomet. Jo a za nimi stál na gaziku borec s takovým tím těžkým kulometem z Ramba. To se je pomalu bojíte i vyfotit 😀 Jediné místo, které jsem neměl rád byla zastávka media busu na Copacabaně, muselo se jít 2 bloky směrem od pláže a bylo to na veřejném místě. Tam se fakt necítíte, s technikou za milion na krku. Sám jsem ale nikdy nešel, a na zastávce byli další reportéři, takže určitý pocit bezpečí byl.

Rio samo o sobě vypadá na jednu stranu idylicky, pláže, oceán, krásné podnebí. Na druhou stranu té chudoby je tu strašně moc. Původně jsem myslel, že je pouze v těch favelách, ale časem zjistíte, že je to skoro na každém rohu. Ale jsou zde i místa naprosto luxusní, s shopping mallem s nejznámějšími módními značkami. Je to prostě mixka, kde žije 6,5mil lidí.

No a nebyl bych to já, kdyby se mi nepřihodilo pár příhod 😀 Tak jen v krátkosti. Monopod co jsem si koupil měsíc před olympiádou jsem zapomněl hned druhý den v autobuse, takže ty těžký 400mm hovada jsem celou dobu držel v ruce. 😀 Pak jsem nastupování vítězů na stupínky fotil bez karty ve foťáku, protože jsem se snažil co nejrychleji dodávat fotky a nechal ji ve čtečce (dnes už jsem si to radši v menu zakázal 🙂 ) 😀 Naštěstí jsem si toho všiml než se dávaly medaile. Jednu kartu ze zahajovacího ceremoniálu jsem celou nechtěně smáznul, a musel fotky obnovit až doma 😀 U jednoho vyhlašování mě došlo místo na kartě 😀 naštěstí byl druhý foťák. 😀 Celou dobu jsem měl puchýře jak na prstech u nohy tak patě. 😀 Na Macbook Pro mě přestala jet klávesnice a trackpad, musel jsem jít do obchodu koupit portugalskou externí 😀 No a pár ještě veselých příhod z natáčení tam bylo. Ale to bychom tu byli ještě dlouho 😀

A největší zážitek? Pro mě jednoznačně možnost fotit atlety jako Michael Phelps, Usain Bolt, všechny možné tenisové hvězdy a sporty, ke kterým bych se v Brně asi ani nedostal. A hlavně ta atmosféra a euforie se na vás line ze všech míst. Je to prostě svátek sportu, a pro mě splněný sen.