ADEUS RIO, OBRIGADO!

Tak je to tu, poslední den v RIU. A náš #czechteam čekala poslední mise. Závod horských kol mužů. Měli jsme tam Jaroslava Kulhavého, Jana Skarnitzla a Ondřeje Cinka. To by bylo aby to necinklo. Na tento závod jsem nemusel vstávat, začínal až 12:30, naprosto ideální. Já si totiž dal večer u Canonu vyčistit oba foťáky a objektivy, ať to vezu domů čisté. Hodně se tu prášilo, písek, pořád jsem to tahal po všech čertech, tak jsem toho musel využít. Musím poděkovat firmě Canon za servis co nám všichni poskytovali. Bylo to úplně super, ne jen že byli velmi ochotní a milí, ale nikdy jim nechyběl objektiv co jsem zrovna potřeboval, tedy až na 6kilo, těch měli poskrovnu, a vůbec prostě odvedli perfektní servis.

Když jsem si šel kolem 10 ráno vyzvednou vyčištěné věci, ještě to nebylo hotové, protože den před koncem, si to nechali vyčistit skoro všichni 😀 tak jsem byl maličko, ale opravdu jen maličko nervózní, protože vím, že to stihnou do další hodinky. Nakonec to vyšlo a já utíkal na autobus do Deodora. Tam jsem dorazil asi 3min po startu, no škoda, ale dřívější spoj prostě nešlo stihnout. Rozhodně bylo ale více času udělat fotky i podél trati než včera. Tedy kdyby všude nebyly davy lidí. Kupodivu po cestě jsme nenašli žádné foto pozice a tak jsme se tlačili mezi diváky, pro které bylo nejcennější, když cyklisti odhodili láhev. To byly solidní třenice o to kdo ji dostane 😀

Už během závodu bylo jasné, že pokud se nic nestane dosáhne Jarda na medaili, jen se nevědělo na kterou. Ta trať je docela velká a dlouhá, a vy se musíte dobře rozmyslet, kdy se vydáte na cestu zpět, abyste stihli dojezd do cíle. Tak jsme dvakrát přešli trať, nafotili něco na kamenech a v občerstvovací stanici, a pak zas rychle zpátky. Kompletně ze mě lilo, protože to vypadalo večer na bouřku a bylo dusno a vlhko. Objektiv, opět 200-400mm, jsem v ruce držel nad hlavami diváků a to tomu ještě přidalo 🙂 Dal jsem si fóra a tak jsem stihl ještě jeden průjezd Jardy do posledního kola. Dobrý moment na panning a trošku dynamiky.

Vše jsem si pečlivě nachystal. Oba foťáky na zábradlí, a jak projížděl cílovou páskou, přitáhl jsem si ho dlouhým sklem (přepnuto na 560mm) a jak se blížil rychle jsem zvedl druhý foťák s 70-200mm a nastavenou 1/25s. No musíte být fakt rychlí, protože se jen mihne a je fuč. Měl jsem jeden pokus a fotka vyšla, mohla být trošku ostřejší, ale i tak z ní mám radost.

Pak už následoval dojezd do cíle a modlení. Proč modlení? Protože 50m před námi byli fotografové z poolu, kameraman a vítěz. Ti všichni vám lezou do záběru, obzvlášť když Jarda dojížděl na druhém místě. Štěstěna nám ale přála a když byl před cílem všichni se rozestoupili a já měl čistý výhled, nádhera.

Před vyhlášením a medailemi, jsme se všichni včetně poolu seřadili na cílovou rovinku, a čekali. V tento moment je nejdůležitější vědět, na které straně je bronz a stříbro. Je dost velký rozdíl jestli máte vašeho atleta na přímo nebo trochu z boku. Už jsem si ale zvykl a okamžitě jsem byl s ostatníma na levé straně, z našeho pohledu 🙂 Bylo nás tam strašně moc a postupně fotografové začali podávat mobily foto manažerovi, ať nás vyfotí. Pro většinu to bylo poslední focení a byla i pak cítit taková přátelská atmosféra mezi všemi, oproti mnohdy ostrým loktům 🙂 Já jsem nadiktoval kolegovi vedle mě (Guy Rhodes) email, a on mě to hned po závodu poslal. Super památka. Po medailích jsme musel poslat fota  a spokojeně šel na bus domů. Říkal jsem si v klidu se sbalím a je.

No, to by ale nebyla Olympiáda, kdyby se něco nesemlelo. Když jsem odcházel z tiskáče, všiml jsem si dvou nepřijatých hovorů od Báry z ČOV. Zavolal jsem a poprosila mě o nafocení Jardy v Českém domě. Já slíbil, že to udělám a začal jsem přemýšlet jak. Na transfer byly sice asi 3 hodiny, ale peníze jsem už utratil a tak jsem doufal, že nebude problém platit taxík kartou. To takový problém nebyl, jako to, že když jsem přišel domů, chtěl jsem si vybalit věci z báglu, a vzít si jen foťák a blesk, to kdyby mě přepadli v taxíku, ať o moc nepřijdu. I tak tu holt musíte přemýšlet. No ale co se nestalo, venku zuřil docela vichr, a jak jsem vešel do bytu, tak asi za minutu vypnuli v celé Barre proud. Nevím či blesk nebo vítr, ale při pomyšlení, že jsem byl minutu před tím ve výtahu do 12 patra. No mohl jsem tam strávit pěkný večer. 😀

Z venku šlo ještě trošku světla, rozuměj, viděl jsem obrysy a stíny a to bylo tak vše. Tak jsem po tmě jsem vybalil calý bágl a dal tam foťák. Mobilem jsem svítit nechtěl, protože měl 20% baterky, a já věděl, že ho budu potřebovat na mapy a taxík. Když už jsem byl na odchodu, nedalo mě to a říkal jsem si, zkus radši něco vyfotit, jestli je foťák ok a máš vše. Tak jsem ho vytáhl znovu z batohu a ejhle 😀 Po tmě jsem tam nasadil fisheye místo standardního 24-105mm. No to by byl dobrej průser 😀 Není nad to věci několikrát překontrolovat.

Za pěkného deště jsem pádil k hotelu naproti, odkud mě zavolali taxík. Od tud ty taxíky jsou ok, horší je to od českýho domu, protože ty chytáte na ulici, a nevíte na koho natrefíte. V českém domě to Jarda oslavil, pivo si už radši donesl, další dal na ex na pódiu a pak si natočil své vítězné. No dneska bude veslo 😀 Já dofotil a utíkal na taxík a doufal, že chytnu nějakého co bude ok. Přeci jen je poslední den, a do teď jsem to přežil 🙂

Dojel první, ten na kreditku zakroutil hlavou, tak jsem chytl druhého a ten na to

nic neřekl, ale pořád gestikulovala mluvil protugalsky. Nevěděl jsem co se děje, až jsem pochopil, že chce vědět, kam mě má hodit a že kreditky má. Uff. Ok tak jedem, vzal to oklikou, protože park je pořád uzavřený pro taxíky. Ta oklika byla i lesem bez světel, pak chudinskou čtvrtí, no člověk se fakt moc necejtí. Když jedete kolem normální čtvrti cítíte se ok, ale tu nebylo zhola nic a na chvíli ani mobilní signál. Ale nakonec mě dovezl a i když za dráž, rádi zaplatíte za to, že jste bezpečně doma. Ono těch historek co se tu mezi novináři povídají o tom co se ostatním stalo a co se v mediích většinou nedočtete je docela dost. A ukradený seznam věcí co je vylepený u Canonu na stěně, vám moc jistoty nepřidá. No ale pojďme dál, ať mí rodiče až to budou číst si nervou vlasy hrůzou na hlavě 😀

Strašně to uteklo, když jsem se vracel a díval se na domy okolo a vzpomněl si, jak jsem to tu poprvé před čtyřmi týdny viděl a měl z toho trochu nahnáno, tak teď jsem si připadal skoro jak doma a bylo mě líto, že jsem toho tady hodně nestihl. Na to si ale během Olympiády prostě zvyknete. Nebyl jsem na finále fotbalu, beach volejbalu ani basketu a několik dalších sportech jako pozemní hokej, badminton (promiň Joli 🙂 ), zápas a další prostě nešlo stihnout. Ani cukrovou homoli jsem nedal. Hodně věcí proto, že to bylo daleko a trasnfery trvají 30-60min. Některé jiné sporty zas proto, že jsem byl tam, kde startovali Češi. I tak, jsem ale nesmírně spokojený a šťastný že jsem tu mohl být. I za tu spoustu fotek, které krásně vyšly atk, že jsem o tom ani nesnil. Byl to ohromný zážitek a já doufám, že jste si to se mnou aspoň prostřednictvím tohoto blogu a sociálních sítí taky užívali.

Na rozloučenou, jsme dostali certifikát a medaili, díky moc Martině Kučerové, že to postnula na facebook, protože bych to ani nevěděl a odjel bez ní. Díky tomu jsem o tom také mohl říct ostatním.

Kolegům fotografům chci moc poděkovat za super společnost během těch 4 týdnů, hlavně Michalovi Sváčkovi, za to že mě vytáhnul na ježíše a cyklistiku a byl velkou inspirací, Báře Reichové a Ivě Roháčkové za super společnost a pokec při focení a všem ostatním s kterými jsem měl tu čest. Bylo to parádní, tak někdy příště, třeba v Tokiu 2020 :).

ps. je tradičně 2:30 a tak je asi čas jít spát 🙂

PŘEDPOSLEDNÍ DEN A JEDEN NEPOSLUŠNÝ KŮŇ

Člověk by řekl, že když už nám ta olympiáda pomalu končí, tak se i tempo zvolní a pomalu nebude co fotit. Opak byl pravdou. To byl ostatně i důvod, proč píši blogy teď s jednodenním zpožděním. Po atletice a Boltovi, jsem totiž ihned zalehnul ve 2 ráno do postele, abych byl schopný vstát 6:20 a fungovat. Respektive jet do Lagoa, kde jsme měli na programu finále lodí. Konečně bylo příjemně a v pohodě jsme seděli na lavce přímo u vody a čekali. Naše čtyřka dojela pro bronz, těsně za Slovákama a tak bylo i co slavit 🙂 Tady musím pochválit pořadatele, na medaile jsme se vždy krásně vešli a byla to radost fotit.

Jelikož Víťa Šimánek z ČTK se zranil v autobuse, když řidič přehlídnul retardér, což je mi moc líto a doufám, že bude brzo v pořádku, dostal jsem za úkol posílat místo něj fotky do ČTK. Tudíž i přes moje trable s notebookem, jsem se snažil posílat co nejrychleji. Celý proces se zkomplikoval, protože už jsem posílal jak na World Sports Images tak ČOV a ještě ČTK. Ale vše se zvládlo.

No a jakmile jsem měl toto hotovo, valil jsem na bus do MPC a tam na další do Deodora na horská kola. Trošku nervózně jsem refreshoval aplikaci s výsledky, protože když jsem vyjel z Lagoa, holky už byly v prvním kole a měly jich celkem 6. I přes čekání na další spoj u MPC jsem stihl 5 a 6 kolo ufff. Sice jsem nemohl běhat po trati, ale ty nejdůležitější snímky jsem měl. Katka Nash skončila na vynikajícím pátém místě a i když to nebyla medaile, vypadala spokojeně.

Seběhl jsem z kopce a opět poslal fotky a pak rychle na pětiboj. Ten byl naštěstí taky v Deodoru a naši začínali 16:05 a bylo 15:35. Než nám přijel mikrobus, po tom co nás málem naložili do špatného spoje, jsme se 15:50 dostali na clear check a pak rychle na trať. Super Honzu Kufa jsem stihl tak tak. A jsem za to rád, protože z toho vyšla super fotka, která znamenala smůlu pro Honzu, který 2x spadl z koně, ale já tu fotku miluji 😀 Ten výraz koně co se podíval přímo do kamery je prostě bomba. 😀

Jak dojel David Svoboda, valil jsem do lokálního stanu pro novináře, poslal jsem fotky a už následoval běh a střelba. Pětiboj jsem naživo takto nikdy neviděl a byla to úžasná podívaná. Přišlo dost diváků a strašně borce hecovali. David doběhl desátý a Honza Kuf až na posledním místě. Ale má u mě respekt, za to že to nevzdal po dvou pádech a bojoval až do konce, je to borec! I toho koně vzal s úsměvem.

Už jsem asi psal jak tu dny strašně ubíhají, no po běhu už byla tma, prostě makáte a naráz je večer a vy máte hlad a žízeň, protože kvůli těm přesunům toho fakt moc nestihnete. Nezbývalo než jet domů. Sice večer byla ještě atletika, ale síly už nebyly. Vždyť dnes bylo vše vypočítané na minuty a toho stresu už stačilo 🙂

USAIN BOLT KRÁLEM ATLETIKY

Olympiáda skoro končí, ještě 2 dny, když nepočítám dnešek, protože je už 20:00 a já píšu tento blog z tiskáče na olympijském stadionu, kde čekám na vyhlášení medailí v oštěpu s Bárou Špotákovou a jako dezert bude medaile Boltova a pak obě finále štafet jak žen tak mužů. Asi to budu muset dopsat až večer nebo ráno. Dnes se totiž toho moc neudálo. Dopoledne jsem dopsal předešlý článek a odebral se na Ponte, kde byl závod žen v chůzi na 20km s naší Anežkou Drahotovou. Skončila senzačně desátá a respekt k výkonu, protože slunko peklo a i když na Ponte foukalo, já se zase trošku připekl. Sákryš musím valit na medaile Bolta, tak to asi dopíši až zítra…

— o 24 hodin později —

Bolt sice medaili dostal, ale byl to klasický soustředěný Bolt. žádné legrácky, vzal medaili, udělal povinná fota a šel. Beztak měl v hlavě jen štafetový běh 4x100m, který následoval asi 2 hodiny po tomto ceremoniálu.

Jestli jste viděli v televizi , tak všechny ceremoniály se odehrávaly z boku, zhruba uprostřed cílové rovinky. To znamenalo, že jsme museli jít na boční platformu, v podstatě všude jsou to lešení, a tlačit se tam. Já stál až v poslední řadě, protože jsem nepřišel hodinu před jak ostatní. Kanaďan stál přede mnou a před ním dva Indi. Ptal se jich jestli mají někoho v ceremoniálech a oni, že ne, jen chtěli fotku 😀 a takových nás tam bylo víc.

Ale já měl přeci jen jeden lepší důvod, 40min po Boltovi měla převzít medaili Bára Špotáková. No naštěstí se to po něm vyprázdnilo a byl super výhled na třetí místo. Bára měla dostat medaili až za hodinu a tak byl čas. Mezitím se tam mihnuli nějací borci pro další medaile, já zvedl oči a ejhle Ashton Eaton, super. Tak toho si můžeme taky zvěčnit, bůh ví, či nebude v Tokiu usilovat o třetí triumf. Čas utíkal pomalu, ještě před medailí Báry se hodně běhalo, a tak byl čas na nacvičení panningu. Tentokrát jsem šel o trošku výš na 1/25s. Myslím, že to vyšlo perfektně 🙂

Bářin ceremoniál pořád odsouvali a nakonec ho dali až po 5000km. No bylo jasné, že až dofotím Báru, budu muset šupem na tribunu, protože pak už zbývaly jen štafety žen a mužů. Na tribunu jsem se rozhodl i díky časové tísni a bylo jasné, že do zorního pole cílové pásky se už nedostanu. Navíc jsem chtěl čistou fotku Bolta na tartanu. Konečně byl čas i na českou radost. Ale Bára mi přišla při ceremoniálu trošku smutná. Možná pomýšlela výš, ale myslím, že s odstupem času to zklamání přejde. No a nebyla by to Bára, kdyby si přeci jen trošku při odchodu z pósia nezablba:D

Jak jinak Bolt a štafeta Jamajky zase vyhrála o délku koně, respektive Bolta, a já rychle sledoval kam běží oslavovat. Je naprosto nevypočitatelný. Všichni ti co se tlačili hned za cílovou rovinkou se museli otočit, protože doběhl o dalších 50m dál. 🙂 Já seshora jsem se dostal jen k pár záběrům a pak jsme čekali až oběhnou kolečko. Tady mě zase rozum nebere jak to organizátoři vymysleli. Když už měli 3/4 kola oběhnuto, tak najednou se rozhodlo, že bude medailový ceremoniál jiné disciplíny. Takže všechny zastavili v rohu a čekalo se na medaile, hymnu, odchod, a až pak mohl Bolt a ostatní pokračovat. Už jsem se bál, že z toho budou zpruzeni, ale naštěstí nebyli a celý stadion křičel: “Usain Bolt, Usain Bolt” a on se šel rozloučit s olympijským tartanem.

 

Těsně předtím, ale pořadatel zahlásil, že zrevidovali výsledky. Mrknu na tabuli a koukám nějaké týmy diskvalifikované, zrovna asi 2min před tím, jsem si na foťáku zoomoval fotky, jak těsně běžel Japonec u lajny. Nic méně na tabuli svítilo USA diskvalifikováno. Bylo mě jich strašně líto, protože 20 minut obíháte stadion a těšíte se z bronzu a pak toto. Jenže u fotografů na lítost není čas. Okamžitě jsem zamířil na Amíky, abych zachytil jejich reakci. Když jsem pak procházel fotky, snažil jsem se najít vyšlápnutí a já ho opravdu na fotce zachytil, z pohledu fotografa naprosto úžasný a jedinečný moment, i když s negativním důsledkem pro Amíky. Dokonce to vypadá, jako kdyby Usain oba dva k sobě přitahoval, asi magnet 🙂

Pak už jen rychle poslat fotky a busem zase ve 2 ráno doma. Rychle lehnout a spát, protože ráno jsou lodě a vstávám 6:20. No a jelikož mám skluz, tak abych už rovnou začal psát o dnešním dni 😀

 

JAK SE FOTÍ BOLT?

Mohl bych rovnou napsat, že těžko. 🙂 A není to kvůli tomu, že je rychlý jako blesk, ale spíš, že ho fotí úplně, ale úplně všichni. Tak pojďme vzít včerejší den od něj a postupně se prokoušeme k tomu, proč jsem včera nachodil dalších 16km a vstal jsem dnes až v 9 ráno. (což je na Olympijské hry opravdu hřích :))

Tak tedy pan Bolt. Po lehkém dešti byl jako poslední na řadě, no a vypadalo to tam asi takto (viz obr). Jak vidíte v podstatě se nemáte kam hnout, prostě 4 hodiny dopředu si stoupnete na flek a tam stojíte až do konce. Jako dá se popojít třeba kousek, když ještě není finále. Ale pak už ani o píď.

Mimochodem ten postarší pán vedle mě si taky zaslouží zmínku v blogu. Byl to strašně nervózní Ital, jak jinak. Já na tom mém místě seděl s ostatníma českýma fotografama, a on měl vedle nás hozený bágl a byl v tahu. Když přišel zpět, začal na mě gestikulovat, že si nemá kam sednout. Nevěřícně jsem se na něj podíval a ukázal mu mezeru mezi mnou a dalším fotografem, která byla dost velká, že i paní Růžičková ve svém rozkvětu by se tam vešla. Dokonce jsem i sbalil notebook, aby bylo víc místa. Ale on pořád, že ne, že se tam nevejde. Takže jsem mu asi třikrát řekl, že místa je dost a ať si sedne. Po chvilce pochopil, že to jinak nepůjde, sedl si a samozřejmě se vešel. Holt tady si každý flek musíte hájit a nenechat se zviklat. Když začaly další soutěže, tak se pak samozřejmě stálo, takže místa bylo dost. Ale jelikož si zasloužil, přetáhl jsem ho po té kebuli těžkou 200-400 😀 samozřejmě nechtěně, ale lezl mi do záběru Bolta. No a jsme zpět u něj.

Z mé pozice bylo vidět zboku na cílovou pásku. V atletice prostě nikdy nevíte, může doběhnout první a jak ve 100m utíkat ještě dalších 20m a bude stát a oslavovat před vámi, nebo se za cílovou rovinkou zastaví a vy ho budete mít z boku a čekat až přijde za vámi. Bohužel včera byl zrovna druhý případ a tak prvotní oslavy nemám čelně.  Pak vzal vlajku a kolem nás jen prošel ale naštěstí udělal gesto, že má 2 zlata.

Odhodíte foták s teletem, a rychle na širokáč protože už je skoro u vás. No a za pár sekund už je zase dál a máte po snímcích. Pak čekáte až oběhne celé kolo a kdy udělá svůj Botl postoj. Celou dobu doufáte, že to bude zase u vás, vždyť je tu nejvíc fotografů. No udělal to v cílové rovince, a já to měl dost daleko. Musíte být rychlí a přesní. Bohužel někdy, respektive velmi často hrají okolnosti proti vám. Nevěříte, mrkněte 😀 Když začal natahovat, tak nejen, že mi vletěl do záběru Kanaďan ale i další fotografové z poolu (agentur, kteří mají přístup na plochu na rozdíl od nás). No posuďte sami, toto je plná palba snímek za snímkem bez jakýchkoliv úprav :

 

Co na to říct, tady vás nezachrání ani 14 snímků za sekundu, snad jen “O Canada, O Canada” nezabili byste ho a toho fotografa taky ? 😀 Takže jediné co z toho vytěžíte je nepoužitelný malý výřez, no aspoň na památku 😀

No pojďme radši dál 😉 Před Boltem byla docela početná česká skupina atletů a tak jsme viděli jak Zuzku Hejnovou, desetibojaře Jirku Sýkoru a Adama Sebastiana Helceleta, Jakuba Holušu na 1500m a nakonec samozřejmě naši největší naději, obhájkyni zlata Báru Špotákovou.

Bářin trenér byl hned nad náma, a tak jsme po každém hodu věděli co se děje, protože to šla vždy konzultovat. Měli jsme trošku obavy, protože se pořád hledala, a vždy jí něco nesedělo. Pak ale v předposledním kole se do toho obula a oštěp dolítnul pro bronz, super! Záchrana českého večera, protože další velká naděje Zuzka, skončila 4tá.

Před atletikou jsem si dal ještě moderní pětiboj, který začal šermem. Poprvé jsem viděl moderní pětiboj a to byl mazec. V hale bylo 9, teď nevím jak se tomu říká šermířsky, prostě pruhů na kterých se soutěžilo a tuším hráli na jeden zásah, protože než jsem si klekl a zvedl foťák už mě kolegové řekli, že došermovali a jdou na další soupeře. Je to docela zajímavé 🙂 V této hale bylo fajn a chladno, to se ale nedá říct a tom co jsme fotili před tím.

Ráno když jsem přišel do MPC tak jsem potkal Michala Sváčka z MF a ten se mě ptal, jestli nechci na trénink horských kol. Jelikož to bylo v oblasti Deodoro stejně jako pětiboj, tak jsme se vydali tam. No Sluníčko peklo a my se rozhodli projít trať. Jsou tam dva obrovský kopce, však to uvidíte při závodu a my je oba obešli. Už to pomalu vypadalo, že snad naši ani nepojedou, byli jsme pěkně vypeklí a schovávali se ve stínu snad jediného keře na kopci.

U něj je zrovna taková skalka, z které na kolech skáčou dolů. Tady musím Michalovi poděkovat, protože díky němu mám super foto, nikdy by mě nenapadlo, že můžu skoro lehnout pod kola pro fotku. Přeci jen máme k atletům respekt a nechceme je nijak ohrozit. I když tato skalka vypadala docela ok, za tu dobu co jsme tam stáli jsme viděli dvě obrovské držky a obě vypadali na zlomenou nebo naraženou klíční kost. No tak to bude maso závod. Nakonec mám vyfocené jak naše tak i Petera Sagana, paráda výlet a já zas o další odstín hnědé tmavší.

No a jelikož bylo hodně atletů a hodně fotek, tak jsem končil doma ve 3 ráno a blog už včera nedal 🙂 Dnes je klidný den, moc toho na focení nemám tak snad se vyspím 🙂

LÍTAČKA PO RIU A NACHOZENÝCH 180KM

Dnešní den jsem lítal po Riu jak hadr na holi. Ráno jsem si přivstal, a zamířil jsem do Lagoa, kde byly ranní rozjezdy C1 a K2. Už konečně vím co ty zkratky a čísla znamenají. Vždycky jsem v tom měl trošku chaos, ale díky popisům fotek na to rychle přijdete 🙂 Slunko už pěkně pálilo a to bylo teprv 9:00 ráno. Zaplať pánbůh, že aspoň ty prostory pro novináře jsou klimatizované a tak se tam dá mezi jízdami ochladit.

Martin Fuksa musel dnes prožít neskutečný den. Prvně dojel čtvrtý a čekal tak na časy ostatních. Pak se radoval, že díky času se dostal do hlavního finále, dával novinářům nadšený rozhovor, aby se pak dozvěděl, že rozhodčí udělali chybu a na čas mohl postoupit jen ten, kdo dojel třetí. Neskutečná chyba, a Martin pojede finále B 🙁 velká škoda. Ani dvoukajak nakonec nepostoupil a tak jsem poslal fotky a sedl na autobus zpět do MPC, cca 40min, a pak přesedl na další a asi za 30min jsem byl na olympijském golfovém trávníku.

Dojet tam nebyl problém, ale najít Kláru Spilkovou ano 😀 Aplikace mi při příjezdu hlásila, že je na jamce 13. Uff musím máknout ať stihnu nějaké záběry. Zeptal jsem se pořadatele, kde je jamka 13. Ten se pousmál, a poslal mě někam za barák a prý mám jít pořad dál. Bohužel jsem si nevzal mapu v tiskáči, zásadní chyba. Tak jsem šel, chvilkami jsem se zeptal jestli jdu dobrým směrem a všichni s šibalským úsměvem řekli, že ano. No po 15minutách chůze v riflích, triku, vestě a ověšenej batohem a foťákama (dnes zas s mojí oblíbenou a pěkně těžkou 200-400mm) v 35 stupňovém vedru ve stínu jsem pochopil proč se tak culili. Na slunku mohlo být snad 45 a prej je tu zima. Bohužel žádné luxusní cestičky podél hřiště nečekejte, buď je to štěrk nebo písečné duny, super 😀 Celej mokrej jsem dorazil na 13tku, mrknu do aplikace a Klára byla někde na 14tce. Uff. Tak dál, 14tku jsem vzdal a rovnou šel na 15tku.

Cestou jsem potkával golfistky a vždy mrknul přes teleobjektiv na borce co držel jmenovky. Nikdy tam Klára nebyla. To bylo peklo. Nakonec jsem na ni narazil na 15tce. Přes kapky potu se mě mlžil aji hledáček. A já myslel, že fotit golf je pohodička, no ne v takovým vedru. Bez mapy jsem netušil, že se dá přes hřiště různě přebíhat. Tak jsem to pěkně obešel. Červenou jsem vyznačil cestu než jsem našel Kláru. Ty zbylé 4 jamky včetně 15tky už šly rychle, až mě bylo líto že nemám víc fotek. No taky jsem nemusel mít žádnou, jednou mě pořadatel musel napomenout, ta spoušť foťáku dělá děsný randál a my můžeme fotit, až po odpalu, aby jsme nerušili. Za to se Číňance dodatečně omlouvám 🙂 teď už vím.

No a pomalu se dostáváme k tématu v nadpise. Po takovéto procházce jasem se podíval do aplikace a ta mě úspěšně oznámila, že od startu olympiády mám nachozeno 180km. To je mazec, bohužel je to vidět i na mé chůzi, ne že bych nemohl, ale už mám druhé kolo puchýřů na patách a malíčku. Je to prostě tvrdá dřina a na bolístky stejně jak atleti nekoukáme. 🙂 Hotovej z golfu jsem jel zas do MPC a tam na další bus, tentokráte už správně na Olympijský stadion a atletiku. Byl tam desetiboj a naši Helcelet a Sýkora. Ten stadion je sice pěkný, ale strašně velký. A tak jsem šel po čuchu a občas jsem zahlídnul ceduli Photographers. Došel jsem na tribunu a koukám všichni fotografové jsou dole u dráhy na takových zvláštních lešeních. Zeptal jsem se pořadatele jak se tam dostanu a on ať jdu dál tím směrem. No když jsem přišel zhruba tam, kde to mělo být, nikdo mě nebyl schopný říct, jak jít o patro níž. Jedna pořadatelka mě dokonce posílala do druhého patra, a já na to: “to mám jít do druhého patra, abych pak mohl do sklepa?”. No tady je vše možné a tak zvažujete i tuto bizardní situaci. Naštěstí druhá paní se zvedla a šla se mnou až ke dveřím na kterých byla jen cedule NO ENTRY! Aha, tak kdo to má tušit že 😀 Celý šťastný jsem dorazil na platformu a ta dorazila mě. Byl sice už podvečer, ale venku strašný vlhko a dusno a pořád tak těch 34 stupňů. Už jsem si ale asi zvykl, že po každém přesunu na focení soutěžím o první místo v missák vlhký tričko, resp vlhký záda 😀 😀

Kluky jsem nafotil a šel se rychle zchladit a napít, bohužel balená voda v tiskáči nebyla, tak jsem si poprvé napustil ze speciálního automatu na pitnou vodu…..a naposled. Jako byste se napili z hajzlové mísy, kterou jste před minutou vydrhli modrou kačenou. Udělal jsem takový zkřivený ksicht na fotografa co stál vedle mě, a ten se jen usmál, mrknul na mě, pokýval hlavou a usrknul si kafe. Prostě je to tu jeden zážitek za druhým 😀 Hlava mě už zase trochu padala u editace fotek, a tak jsem se nakonec rozhodl vynechat finále beach volejbalu žen na Copacabaně. Bohužel ono začíná až o půlnoci, tzn doma tak ve 4am. Tak třeba někdy příště, určitě to ale bude super match. Zítra máme na atletice víc šancí na medaile tak pošetřím síly a snad se i vyspím 🙂

AMERIKA MÁ SVOJI VĚRU ČÁSLAVSKOU

Michael Phelps a Katie Ledecky nejsou jediní, kteří očesali medailové třešně v Riu. Dnes se k nim přidala i 19ti-letá Simone Biles. Ráno jsem o ní četl článek, že pokud vyhraje, vyrovná rekord Věry Čáslavské, Larisy Latyninové a Ecateriny Szabó, které v současných gymnastických disciplínách získaly na jedné olympiádě čtyři zlaté medaile. U toho jsem nemohl chybět, navíc byl poslední den gymnastiky, tak jsem si tuto podívanou nechtěl nechat ujít.

Před tím, ale než nastoupily ženy, měli chlapi soutěž na bradlech. Sedl jsem si naproti nim na tribunu a fotil o sto šest. Je to pěkná makačka, když to vidíte takto z bezprostřední blízkosti na živo. A na focení tak hustý, když se zastaví tak pohoda, ale jak se rozhoupou, už to taková sranda není, a rozmazaných fotek dnes bylo docela dost 🙂 Po vyhlášení vítězů už nastoupily ženy … moment musím najít jak se ta soutěž řekne česky … ha “prostná” 🙂 Sledoval jsem všechny gymnastky, ale to co předvedla Simone se opravdu jen tak nevidí. Na to, že tomu sportu nerozumím, tak její sestava měla energii, šmrnc a i diváci bouřili. Jestli jste to neviděli, pusťte si to ze záznamu je to opravdu zážitek. Jednoznačně kralovala a po právu si odnesla zlato.

Jestli bradla mě připadali těžké na focení, tak toto byla vyšší dívčí. Jakmile se atletka rozběhla do salt, zmizela vám ve hledáčku a vy jste se marně snažili ji dostat zpět do zorného pole foťáku. Prostě to absolutně nešlo. Měl jsem zase 200-400 a tak jsem i odzoomovával, abych aspoň něco trefil. Jeden středový ostřicí bod jsem raději nahradil křížkem, ale i to jsem po chvilce vzdal a vsadil jsem na zónový autofocus, jinak to fakt nešlo. Naštěstí AF na Canonu 1dx je rychlejší než já a výrazně se snížil odpad máznutých fotek 🙂 Když jsem později fotky editoval, padala mě brada, je naprosto úžasné jak holkz lítají vysoko. Rozhodčí sedí ve vyvýšeném patře a ony lítají kolem nich.

Při vyhlašování výsledků, jsem mrknul mezi fotografy, a oči mě málem vypadly z důlků. Sám Joe McNelly stál v našem davu. Jestli nevíte kdo to je, tak vězte, že kdyby fotografové mohli, strhnou tady v Riu ježíše a na skále postaví sochu Joa. Je to naprostá legenda a mistr světla. Jeho blog, videa a tutoriály můžete hltat nonstop a je toho tolik, že by na to nestačila ani další dovolená. Nezbývalo než ho jít pozdravit a udělat selfíčko, které si snad zarámuji 😀 Joe fotí pro SportsIllustrated a je strašnej sympaťák. Chvilku jsme pokecali, ale pak jsme každý běželi. Já na velodrom.

Na velodromu byly dnes poslední soutěže, tak jsem chtěl ještě něco stihnout vyfotit. Respektive si tam tak trošku zablbnout s foťákem. Oni totiž jak jezdí pořád dokola, tak je to super na “kreativní” fotky. A nebyl jsem sám. Na většině akci jste zvyklí vedle sebe slyšet spoušť foťáku jak dělá těch 14 snímků za sekundu “trrrrrrrrrrrrr” no a tady na velodromu, si všichni hráli a bylo to jen “trr  trr  trr” 😀 Moje oblíbená 1/15s mi dala docela zabrat, ale nakonec jsem něco chytl. Kombinoval jsem panning a zoom zaráz. I když ten tak patrný na fotce není vidět. Každopádně to byla docela sranda.

Čas vám tady strašně ubíhá, cestou z velodromu jsem se stavil na večeři a než jsem udělal fotky bylo pul deváté večer. Tak jsem vše sbalil a šel domů napsat blog a vyspat se.

Jo a teď jsem si vzpomněl, dneska mě pořadatelé zas dostali. Když jsem přišel na velodrom, tak jsem si chtěl odskočit na záchod, a hned u vchodu byla šipka “BIO” taková ručně psaná, tak jsem si říkal, že je to zas nějaký provizorní hajzlík, jak všude tady možně kolem. Znalí hráči počítačových her už vědí 🙂 (pro ty co ne, “bio” je zkratka do chatu, že musíte na záchod “biologická potřeba”) . A tak jsem šel podle šipek, až jsem došel do “Broadcasting Information Office” a tam se teda na můj záměr moc netvářili 😀 No vše dopadlo dobře VMC i s toaletou bylo samozřejmě na druhé straně stadionu. 😀

ps. kdo ještě neviděl českou pobřežní hlídku, tak šup sem. Je to fakt super 🙂

NEVÍTE KDE VÁM HLAVA STOJÍ? POJĎTE ZKUSIT FOTIT OLYMPIÁDU :)

Když jsem před olympiádou přijel do Ria, byla to vše pohodička. Seznamoval jsem se s prostředím, občas zašel nafotit nějaký stadion abych se vyznal a začal dělat plány co budu fotit. Vše vypadalo naprosto ideálně. Po zahajovacím ceremoniálu jsem se moc nevyspal, ale aspoň jsem věděl, že ráno bude cyklistika a večer basket. Průšvih nastal až ten další den, kdy jste úplně vyšťavení, nedospalí, přijdete do MPC a toto na vás vybafne.

Toto je novinářský systém, který nás o všem informuje včetně výsledků, denních rozpisů apod. Ta stránka je tak dlouhá, že v MPC jsou monitory daný radši na výšku. Hlavně si všimněte toho oranžového pruhu LIVE. Já na to tehdy ráno koukal, oči jak angorák, a jelikož nemám jak ostatní fotografové např. rozpis z redakce kam jít, bylo to na mě.

Koukal jsem na ten pruh a absolutně netušil kam mám jít, kde jsou naši, nebo jak to vše stihnout? Jestli dostáváte schýzu z toho, že musíte vyvenčit psa, uklidit, uspat dítě a stihnout v telce fotbal a máte pocit, že je toho na vás moc, tak toto je úplně jiný level 😀 Ne jen že vše skoro běží současně, ale musíte do toho ještě promítnout 4 lokace v RIU a kalkulace transferů autobusy. Paráda.

Ze začátku mě naštěstí občas pomohli kolegové, protože kohokoliv potkáte, tak dostanete vždy dvě otázky, “Kde si byl fotit?” a “Kam jdeš teď?” Tak se dozvíte dost informací a několikrát vám to zachrání krk, abyste něco neprošvihli. Vůbec musím říct, že si tu všichni dost pomáháme, což je supr.

Teď s odstupem 2 týdnů, už mě ta stránka tak neděsí a i pomocí mobilní aplikace, která vám ukáže, kde máme v daný den české atlety, je to pohodka. Prostě nafotíte, uploadnete, mrknete na rozpis a jdete na další sport.

To je ten ideální scénář. Pak ale nastanou dny jako bylo 13.8. kdy celý den něco fotíte a nakonec vás dorazí plavání, které bylo naprosto úžasné, ale než jsem se dostal domů, byly dvě ráno a fotky už fakt nedáváte, zvlášť když byly 4 disciplíny a medaile. Proto o tom píši, protože až teď jsem se k tomu dostal 🙂 Je to ale hrůza, jak vám něco zůstane z minulého dne, vše se začne kupit a schýza pokračuje. No a to nemluvím o tom, že jsem musel řešit nefunkční notebook. 🙂

Takže hurá zpátky ke sportu. Dnes jsem ráno zašel na synchronizované plavání, kde holky Soňa Bernardová a Alžběta Dufková měly technický program. Neskutečně peklo, 35 stupňů ve stínu.

Tomu tady říkají zima? Program se jim vydařil, ale nakonec to stačilo celkově jen na 18 nepostupovém místě. Škoda šlo jim to dobře. Když jsem dělal fotky, přišel Jeff Cable fotit USA holky a pak jsme šli spolu na vodní pólo. Jeff je super a hodně mě toho už dřív naučil přes online videa, ale fotit s ním dohromady na živo je ještě lepší. Hned vám dá několik rad a řekne co a jak. Je to jeho už několikátá olympiáda, pokud chcete mrkněte na www.jeffcable.com má tam toho hodně. On mě původně inspiroval k tomu, abych během olympiády psal blog, za což jsem mu hodně vděčný. Nejen že to pobaví vás, ale pro mě je to určitý deník vzpomínek, protože s tou lítačkou co tu máme a minimem spánku si nepamatuji ani co bylo včera. 🙂

Vodní pólo je super, hned bych si zahrál, sice se holky neustále navzájem topily, ale i tak je to zářitek. Na focení je to pěkně akční, voda stříká, samé souboje o míč apod. Team USA dal Brazilky jak nic a podle mě mají na zlato. Po pólu jsem šel na večeři a vydal se na atletiku.

Mno a tady mě můj instinkt trošku zradil 😀 Věděl jsem, že je to v části Maracana a místo toho, abych se podíval pořádně do rozpisů autobusů, sedl jsem na ten co jel do Maracana. Přišel jsem do press centra na Maracaně, sednu a píši si s kolegy jestli jsou na cestě, byli. Po chvíli mě přišlo divné, že nikde nejsou, tak jsem se šel zeptat, či je tu ještě jedno press centrum, oni že jo, fotbalové.

Tak jsem trošku zaváhal a říkám jim “Jak fotbal?” A oni, že toto je press centrum na volejbal. Já na to: “Jakej volejbal?”. No prostě jsem byl blbě 😀 a na atletiku prej mám jet vlakem nebo metrem. S dvouma foťákama a 200-400 na krku …. fakt ne 😀 Sedl jsem zpátky na bus a jel domů a díky tomu dodělal fotky a napsal tento post 😀 Tak někdy vás i v RIU holt vaše intuice zklame. Tak atletika snad zítra 😀 Sákryš 2:30am, valím.

VYSPAT SE BĚHEM OLYMPIÁDY, NESKONALÝ LUXUS

Dnes byl konečně den, kdy jsem se vyspal. Respektive 6 hodin to bylo, ale na Olympiádu je to jak kdybyste prospali víkend. Lucka s Radkem hráli dnes o bronz a naštěstí až ve 12 hodin. Rozloučil jsem se s domácíma, kteří zase odjížděli a valil do MPC. Tam jsem už za exota, protože opravdu nikde nevidíte člověka, co si k laptopu připne portugalskou klávesnici a myš a začne pracovat. To, že musím odpojit klávesnici abych mohl připojit čtečku karet na stáhnutí fotek, radši ani nezmiňuji 😀 Dneska se mi nechtělo tahat nic velkého tak jsem vzal 3kilo a 70-200 a šel na tenis. Lucka s Radkem byli rozjetí a už vedli 1:0 na sety.

Fotil jsem z tribuny a ke konci zápasu, všichni fotografové odešli dolu k trenérům, aby mohli zachytit tu radost, až oba poběží k nim. Já opět zůstal a sázel jsem na prvotní výbuch emocí, kdy se hráč u sítě otočí na svého parťáka. A to se povedlo. Radek i Lucka byli štěstím bez sebe a moc jim to přeji.

Jelikož už bylo odpoledne, koukl jsem jen na kousek finále Murray vs Del Porto. Ale vypadalo to na dlouhý match a my byli domluvení na nafocení oslavy v českém domě. Tak jsem se v klidu s předstihem sbalil, a šel k hotelu co je hned vedle MPC a kde stojí taxíky. Nastalo něco naprosto nepochopitelného. V celém perimetru Olympijského Parku, zakázali taxíkům vjezd. Toto absolutně nepochopím. Pokud teď potřebujete taxík, musíte šlapat až tam, kde bydlím a nechat si ho zavolat z protějšího hotelu. Za toto bych organizátorům fakt nafackoval. Do toho hotelu jsem došel kompletně spocený, protože po ulici mám oba foťáky, sklo i blesk radši v batohu a to se dost pronese. Nic méně taxík dojel, a bezpečně mě dovezl do Českého domu.

Než Radek s Luckou došli, udělal jsem pár fotek ať víte jak to tam vypadá. Za chvíli se pak udělal špalír a čekalo se. Oba přišli rozesmátí jak sluníčka s bronzovou plackou na krku. Následoval krátký ceremoniál, a ať chcete nebo ne, Radek je prostě šoumen a vy se za chvíli smějete s nima 🙂

Byla tam supr atmosféra a nejlepší tečkou na závěr bylo, že když si šli natočit své olympijské pivo …došla bečka 😀 Tak rychle přehodit šlauch, vylít tak 6 sklenic pěny a pak už to teklo jak mělo.

Pak už jen do tiskáče sbalit věci zas do báglu ať to nikdo nevidí na ulici. A když už jsem byl na odchodu tak oba přišli povykládat zážitky a já udělal povinné selfíčko. Byla docela prča 😀

 

 

 

Taxikáře co mě cestou zpět tak trošku vzal na hůl zmiňovat nebudu. Budiž mu k dobru, že to byl zas Ayrton Senna, a já byl doma coby dup 🙂